MOTOCYKLY V HOLICÍCH
Rukavice hozená konstruktérům a výrobcům motokrosových strojů na začátku loňské sezóny značkou ČZ, či lépe jejím originálním odpružením hydropneumatickými jednotkami, nezůstala ani trochu bez odezvy. Jestliže jsme před rokem napsali o ,,motokrosové revoluci“, pak nová vlna technického pokroku a neustálé, často zásadní zlepšování terénních motocyklů pokračuje i letos. O novinky není nouze, i když již žádná není takovou ,,bombou“, jakou byly na začátku loňského roku nové pružící jednotky zkonstruované Františkem Krňávkem. Je však do jisté míry ironií, že tyto hydropneumatické jednotky nejsou ještě dnes, tedy po více jak roce praktického používání patentově kryté, když např. Yamaha má své zadní odpružení ,,monocross“ kryté neméně než třiceti patenty.
Již letmý pohled na motocykly předních jezdců v parkovišti závodních strojů ukázal, že každý z nich je vlastně sestaven z řady renomovaných prvků nejrůznějšího původu. U některých strojů nese stejnou značku, jaká je uvedena na nádrži, již jen motor s převodovkou, rám se zadní vidlicí a sedlo, zatímco ostatní pochází z Japonska, Itálie, Španělska, NSR, Švédska, USA, Velké Británie, Československa a dalších zemí. V tvrdém boji o vítězství, spojeném samozřejmě s nemalou reklamou, jde nyní i nejzarytější patriotismus stranou.
V Holicích stálo na startu 40 jezdců na strojích dvanácti značek – Bultaco, ČZ, Husqvarna, Kawasaki, KTM, Maico, Montesa, OSSA, Puch Can-Am – Mombardier, Suzuki a Yamaha. Nejvíce byla zastoupena naše ČZ, celkem patnácti startujícími, z toho bylo 8 jezdců zahraničních. Co do počtu startujících byly na dalších místech Husqvarna 5, Bultaco a Maico 4, KTM 3, Suzuki a Yamaha po dvou.
Všeobecně lze říci, že letošní stroje favoritů se vyznačují překvapující spolehlivostí. V prvních čtyřech závodech letošního mistrovství světa např. vedoucí jezdec Bauer bodoval v každé jízdě. Jen o jednu jízdu méně má Robert, oba na Suzuki. Také Maico, Bultaco a Puch jezdí velmi spolehlivě a je potěšitelné pro naše barvy, že stroje ČZ se v tomto směru znatelně zlepšily, Falta bodoval 5x, Hamršmíd 6x, a Velký 4x. Horší umístění či odpadnutí pak ve zbývajících jízdách zapříčinily většinou pády.
Dvě očekávané novinky tohoto roku v holicích chyběly. Litá kola KTM zřejmě zatím nejsou ještě zcela zralá, stejně jako paralelogram Bultaco na zadní kyvné vidlici. Svou premiéru měly při VC ČSSR nové přední motokrosové pneumatiky Barum S 26 s desénem, zasahujícím hluboko do boků. Startovali na nich nejen někteří českoslovenští jezdci, ale i přední zahraniční účastníci. Hovoříme-li o pneumatikách, pak lze říci, že vedoucí značkou je nyní Metzeler. Bylo až překvapující, že těmto plášťům dali přednost téměř všichni favorité včetně Falty.
Strojům, které zvítězily v obou jízdách-našim ČZ-jsme věnovali letos již dva podrobné materiály, proto se jen ve stručnosti zmíníme o novinkách. Žádná z nich není zjevně patrná. Pod nádrží se nyní skrývá tyristorové zapalování Motoplat, které nahradilo často diskutované klasické (kontaktové) zapalování ČZ. Nově použité jsou také speciální dovezené dráty výpletu kol, které se (zatím) již ,,nerozplétají“. Velkým překvapením při vážení byla skutečnost, že vůbec nejlehčím strojem závodu byla Faltova ,,číza“ s 89 kg (obr.č.1). (Povolený limit hmotnosti je nejméně 88 kg). Ostatní stroje ČZ měly 95 kg a většina zahraničních značek dokonce 99 kg (Suzuki, Husqvarna, Bultaco) 100 kg (Maico), 104 kg (KTM) a 105 kg (Puch). Ze zahraničních strojů byla nejlehčí Yamaha s 91 kg
Zřejmě nejlépe připravené stroje má letos opět japonská Suzuki. Jejich výkon, jízdní vlastnosti a především spolehlivost jsou obdivuhodné. To spolu s kvalitním jezdeckým obsazením (Bauer a Robert) dává Japoncům velké naděje na konečný úspěch. Přední vidlice strojů Suzuki (italská Marzocchi) má v dolní části levého ramena masivní nálitek záchytu reakce brzdy (obr. 5), světlý prostor mezi pláštěm zadního kola a blatníkem je u nezatíženého stroje 23 cm. Zadní tlumící jednotky jsou japonské KYB s vinutou pružinou a přídavným vzduchovým pružením. Kapalinový tlumič je obrácený (obr. 6). Záchyt reakce zadního kola je vpředu ukotven až k vlastnímu rámu pod motorem. Tvarově stejný motor doznal pro rok 1975 změnu v režimu výkonu, což prospělo jak dynamice jízdy, tak spolehlivosti.
Belgičan Everts měl k dispozici dva tovární stroje Puch, z nichž jeden byl na startu v MS teprve podruhé. Nejzajímavější prvek bylo přídavné sání do klikové skříně a dva karburátory (obr. 7). O této motokrosové novince však mechanici značky Puch tvrdošíjně odmítali podat jakoukoli informaci. Teleskopické jednotky KONI s přídavným vzduchovým pružením (obr. 8) měly vedle strojů Puch ještě KTM, Maico a OSSA. Na druhém, jednokarburátorovém stroji měl Everts namontované tlumiče Marzocchi.
Stroje Maico (obr. 9) lze označit za všestranně vyzrálé a jedny z mála, jež jsou vybaveny převážně západoněmeckým příslušenstvím a doplňky.
Určitým exotem je kanadský motocykl Puch Can-Am Bombardier Itala Vertematiho. Tento zajímavý stroj sice nepatří mezi favority mistrovství, ale je v současné době jediným šoupátkovým motorem v motokrosu (obr. 10). Na jeho vývoji se v Kanadě podílel známý terénář Jeff Smith. Navíc je také opatřen odděleným mazáním, nádrž na olej je v trubkách rámu a nálevní otvor těsně za hlavou řízení, obr. 11.
Rakouská značka KTM je v zajímavé situaci. Loňský mistr světa Mojsejev se před sezónou zranil, zbývající dva jezdci zdaleka nedosahují špičkové výkonnosti, a tak přesto, že má pro letošní sezonu stroje připravené, do bojů vlastně nezasáhla. Genadij Mojsejev se však v holicích nakonec objevil. V závodě ale ještě nestartoval a teprve po jeho skončení si díky pochopení pořadatelů zatrénoval na stroji prostém zvláštností, jaké se tu a tam na KTM již objevily (vzduchové odpružení s pryžovou vyrovnávací tlakovou komorou a litá kola). Letošní stroj KTM má kombinované hydropneumatické pružící jednotky KONI s pružinou a společnou komorou. Zajímavý je tvar tlumiče výfuku, zejména jeho zakončení, obr. 12.
Yamaha se opírá o výkonnost exmistra světa h. Anderssona. Na tomto stroji je zajímavá přední vidlice (obr. 13). Pod mohutnými pryžovými měchy se skrývá válec o větším průměru nežli duralový kluzák, co v něm však je, mechanici neprozradili.
Další japonský stroj – Kawasaki Švéda Hansena jsme zastihli při zkoušce hluku uskutečňované v Holicích velmi důkladně (obr. 2).
Španělské Bultaco připravuje řadu překvapujících novinek. Američan Pomeroy, který před časem začínal na ČZ a učil se základům motokrosu u Vl. Válka, měl však k dispozici dvojici celkem běžných motocyklů (obr. 3). Zajímavé je ukotvení konce řadící páky a páky nožní brzdy ocelovými lanky k rámu, což má v případě pádu zabránit jejich většímu poškození, stejně jako brání zanešení prostoru mezi pákami a motorem trávou.
Asi těžko lze říci, které řešení je výhodnější. Jeden a týž typ tlumičů Marzocchi má např. Puch Bombardier (obr. 14) v ,,normální“ poloze, zatímco tovární Husqvarna zcela obráceně (obr. 15). Husqvarna má letos pozměněný rám v zadní partii, s velmi šikmo uloženými tlumiči.
Současná situace v motokrosu tř. 250 cm3 naznačuje, že čáku na dobré umístění si může dělat klidně 6 resp. S Mojsejevem na KTM 7 značek (Suzuki, ČZ, Maico, Puch, Bultaco, Yamaha a KTM). Je samozřejmé, že tuto skutečnost ovlivňují do značné míry kvality jezdců, ale je dost těch, kteří ,,na to mají“.
V osmi jízdách se na prvém místě vystřídalo 5 jmen na strojích čtyř značek, přičemž vedoucí jezdec mistrovství dosud nezvítězil v žádné jízdě. Mistrovství světa v motokrosu 1975 tř. 250 cm3 je tedy nadmíru vyrovnané a tím i zajímavé nejen ze sportovního, ale také z technického hlediska. Je jen otázkou času, kdy se některé z progresivních řešení, používaných nyní na předních motokrosových motocyklech, objeví i u běžně vyráběných sériových cestovních strojů. Vždyť pokrok dosažený např. v oblasti jízdních vlastností není opravdu zanedbatelný.
Psalo se v roce 1975.
zdroj: SM
