230 MINUT PO PŮLNOCI

Byla sice hluboká noc, ale strážmistr Jemník se ve službě nenudil. V hlavním městě na oddělení dopravních nehod zvoní i v noci telefony jako při poplachu a zatímco většina obyvatel pokojně spí, pracovníci Veřejné bezpečnosti mají pořád co dělat. A tak strážmistr odsunul s povzdechem hrnek kouřící a vonící černé kávy od sebe, přitáhl si psací stroj, podíval se zkoumavě na pobledlého muže na židli vedle sebe a dal se do sepisování protokolu. Kupodivu mu to šlo od ruky jako zručné písařce a tak jen občas mrkl na načrtnutý plánek nehody, který si pořídil před chvílí přímo na Václavském náměstí, v jeho dolní části, na tramvajové stanici Na Můstku. A dal se do ťukání:

… Jedná se o přímý úsek. Vozovka je pokryta živičným povrchem a je ve velmi dobrém stavu. V okamžiku nehody byl její povrch mokrý a kluzký. Ve středu vozovky je vyvýšené drážní těleso s kolejemi elektrické dráhy. V místě nehody je drážní těleso rozšířeno a přechází ve dvoje nástupiště. Mezi nimi bývá ochranné zábradlí, které bylo v době nehody odstraněno, neboť tramvajová doprava do ulice Na Příkopě byla v té době přerušena pro rekonstrukci. Jedná se o velmi přehledný úsek. Na chodnících byl v té době řídký provoz chodců. V době nehody byla tma, vozovka byla dostatečně osvětlena pouličním osvětlením. Bylo bezvětří bez atmosférických poruch. Řidič osobního vozu působil unaveným dojmem, jevil nepatrné známky po požití alkoholu. Při ohledání bylo zjištěno postavení automobilu v prostoru kolejiště na nástupním ostrůvku-viz plánek. Vůz stál otočen proti svému původnímu směru na prvním nástupišti. Na druhém nástupišti stála tramvaj číslo 22 se znatelným poškozením pravého boku vlečného vozu. Na nástupním ostrůvku byla zjištěna krevní stopa o průměru asi 30 cm. Na vozovce byly zřetelné stopy po plynulé a přímé jízdě, stopy najetí na nástupní ostrůvek a po ujetí asi 10 m na nástupním ostrůvku stopy jízdy přecházely ve stopy brzdění. V konečné fázi jízdy byly zjištěny smykové stopy. Dále na vozovce byly zjištěny stopy po nárazu-rozbité světlo ze světlometu.

HLEDÁ SE NEZNÁMÝ MUŽ S BLONDÝNOU

,,Tak pane řidiči, už jste se trochu vzpamatoval, můžete mi říci, jak k tomu došlo? A prosím pomalu, abych to zachytil do protokolu.“
Pobledlý muž si přejel rukou po čele, jako by odháněl zlé sny a trhavě začal vyprávět.
,,Jsem taxikář…  Byl jsem dnes služebně se zákazníkem v Budějovicích a dalších městech, vrátili jsme se po sedmé večer. Zajel jsem domů na večeři, protože už jsem nechtěl vyjíždět na další rito… K večeři jsem vypil dvě dvanáctky, pak jsem se díval na televizi… trochu jsem si zdříml, asi do půlnoci nebo déle.. Pak jsem se oblékl, abych zajel s vozem do podniku, předat jej střídajícímu kolegovi.. cestou jsem odvezl ještě několik zákazníků.. poslední, to bylo asi ve tři čtvrti na čtyři, jsem bral před Jaltou neznámého muže s mladou blondýnou.. Ona si sedla dozadu mé Volgy, muž si sedl ke mně dopředu.. chtěli jet ještě do Sekt pavilónu.. jel jsem asi osmdesátkou, provoz byl minimální, od křižovatky uprostřed Václaváku jsem se začal řadit do levého proudu.. náhle se o mě cestující vedle mě nečekaně opřel, chytil se volantu, já se lekl, ale to už vůz se stočil do levé strany, viděl jsem stát lidi na nástupním chodníčku.. zachytil jsem za vlečňák tramvaje, můj vůz se na čerstvě pokropené vozovce otočil o 180 st. a zastavil u staničního sloupku.. Když jsem viděl, že jsem srazil dva cestující, vyskočil jsem z vozu a běžel k nim.. Když jsem se vrátil, pasažéři v mém voze už nebyli..“

,,Říkáte, že jste večer vypil dvě piva. Víc to nebylo?“
..Ne, jen ty dvě dvanáctky. Ještě před osmou hodinou večer. Proto jsem klidně potom jel, protože jsem myslel, že už v sobě žádný alkohol po půlnoci nemám..“

Strážmistr se podíval na podpraporčíka Tulipána. ..Už je tu výsledek zkoušky krve?“
Podpraporčík mu podal protokol ze Záchytné stanice. Strážmistr zvedl obočí. ,,Tak nevím, ale tady je výsledek Widmarkovy zkoušky 1,32 promile a to není právě nejmíň.

Co tomu říkáte?“

Řidič jen unaveně pokrčil rameny.

Po chvíli se nesměle optal: ,,Máte už zprávu z nemocnice?“
Strážmistr přikývl. ,,Ten cizinec má naštěstí jen lehký otřes mozku a povrchní odřeniny, ale druhý chodec na tom není nejlíp. Těžká újma na zdraví se tomu říká podle trestního zákona. Zlomenina pánve, roztržení spony stydké, otřes mozku a míchy, těžký šokový stav, šokové postižení ledviny. Pan doktor říkal, že vyvázl jen zázrakem.“

KOLIK TOHO OPRAVDU VYPIL?

I před soudem řidič trval na své původní výpovědi, že opravdu vypil jen dvě dvanáctky už v osm hodin večer. Soud si znovu ověřil, zda při odběru a zkoušce krve nemohlo dojít k záměně. Nemohlo, protože podle protokolu tu noc byl prováděn jen tento jediný odběr.
Byl požádán o vyjádření soudní znalec z Ústavu soudního lékařství. Došel k tomuto závěru: Dvě ,,dvanáctky“ piva obsahují 28 g absolutního alkoholu, který působí u 70 kg muže zvýšení alkoholu v krvi asi o 0,57 promile. Uvedená hladina alkoholu by byla z krve řidiče spolehlivě odbourána za pět hodin, bereme-li v úvahu i nejpomalejší odbourávání alkoholu v organismu. Jestliže tedy řidič požil jen dvě dvanáctky v uvedenou dobu mezi 20. a 21. hodinou, neměl tedy již mít následujícího dne v 01 hodin v krvi žádný alkohol.

Objektivní Widmarkovou zkouškou bylo v krvi řidiče zjištěno kritického dne v 05 hodin 1,32 promile alkoholu. Toto množství odpovídá vypití alkoholických nápojů s celkovým obsahem 64,68 g absolutního alkoholu. Od doby nehody do odběru krve uplynula asi 1 hodina, za kterou se v krvi obviněného stačilo odbourat minimálně 0,12 promile alkoholu, to znamená, že v době nehody měl řidič v krvi asi 1,44 promile alkoholu. Toto množství odpovídá jednorázovému požití 70,56 g absolutního alkoholu, což přepočteno činí více než dva litry dvanáctky nebo 220 ml 40% destilátu (rum, koňak apod.). Dle těchto teoretických výpočtů lze říci, že výpověď řidiče je nevěrohodná a že řidič s hladinou alkoholu v krvi 1,44 promile není schopen bezpečně ovládat motorové vozidlo.

DOŠLO SKUTEČNĚ K ZÁSAHU CIZÍ OSOBY DO ŘÍZENÍ?

Soud několikrát vyslechl řadu svědků, aby se přesvědčil, zda v taxíku skutečně seděli dva pasažéři. Někteří svědci se neupamatovali, někteří potvrdili, že na zadním sedadle byla jakási blondýna, někteří mluvili i o druhém muži ve voze. Ale nikdo si nevšiml, kdy po nehodě z vozu vystoupili a kam se ztratili. Soud proto požádal znalce o posouzení, jak by vozidlo reagovalo na zásah do řízení cizí osobou a jak by reagovalo na padnutí osoby sedící vedle řidiče.

Znalec se rozhodl pro rekonstrukci s vozem stejného typu a do vozu vzal jako třetí osobu předsedu senátu. Ovšem rekonstrukce se nemohla konat na Václavském náměstí, ale na podobné ploše s asfaltovým povrchem. Řidič vozu byl ovšem s pokusem seznámen, nebyl tedy zásahem překvapen. Po několika pokusech bylo ověřeno, že až do doby 22 m před místem konečného postavení nebylo s volantem se strany neznámého cestujícího jakkoliv manipulováno, i když se zkoušelo několik typů zásahu. Rovněž druhý pokus nalehnutí pasažéra na řidiče ukázal, že samotné nalehnutí nemohlo být příčinou předmětné nehody a že při nalehnutí se naopak vůz vychýlí vpravo, nikoliv vlevo.

Soud i po projednání odvolání potvrdil, že řidič je vinen.

1 – stopy jízdy Volgy, viditelné na vozovce při ohledání
2 – tramvajové koleje pro směr Muzeum – Prašná brána
3 – nástupní ostrůvek pro směr Muzeum – ulice 28. Října
4 – místo střetu přední části auta s vlečným vozem tramvaje
5 – střepy z rozbitého světlometu
6 – staniční sloupek
7 – motorový vůz tramvaje č. 22
8 – konečné postavení vozu otočeného o 180 st.

Psalo se v roce 1973

zdroj: SM

Hodnocení
Informujte své přátele sdílením

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.