KARBURÁTORY POD LUPOU
Ústav pro výzkum motorových vozidel zabírá v oboru motorismu široké pole působnosti. Ještě většího významu nabyl udělením 14 mezinárodních homologačních oprávnění, ke kterým v roce 1972 přibylo další – právo udělovat mezinárodní homologační značku těm vozidlům, která splňují mezinárodní předpisy na obsah škodlivin ve výfukových plynech. UVMV rovněž zajišťuje státní úkol F – 13 – 124 – 005 ,,snížení škodlivých exhalací spalovacích motorů“. Aby mohla být tato činnost uskutečňována na odpovídající úrovni, bylo rozhodnuto o rozšíření technického vybavení válcové zkušebny a o vybudování nové laboratoře průtokového zkoušení karburátorů (PZK), Naše návštěva v ÚVMV se tentokrát týká právě zkušebny PZK.
Ve vrátnici Ústavu pro výzkum motorových vozidel nás vítá Ing. Jan Výška. Podává mi ruku se stopami oleje a omlouvá se. Není třeba; vždyť automobil nejsou hodinky, a ostatně i ty je třeba mazat. A o tom, že se v ÚVMV spojuje teorie s praxí, jsem se již mnohokráte přesvědčil. Uvádí nás do své kanceláře, kde se začínám vyptávat na novou zkušebnu karburátorů, která je dnes středem naší pozornosti. Dozvídáme se, s jakými obtížemi byla budována. Pro zajištění bezpečnosti práce v nové zkušebně bylo třeba náročných stavebních úprav, nákladného vzduchotechnického zařízení apod. Až 31. ledna 1973 získal výzkumný ústav od odboru pro výstavbu ONV povolení k výstavbě. To, že již začátkem letošního roku pracovala zkušebna naplno je zásluhou Ing. Zaržeckého, Miloše Kratochvíla, Josefa Charváta a dalších spolupracovníků.
Scházíme do přízemí, potom ještě o jedno patro dolů a stojíme před vchodem do oddělení průtokového zkoušení karburátorů (PZK), označeného nápisem „Nepovolaným vstup zakázán“. Tentokrát jsme však i my z povolaných a tak vstupujeme bez ostychu.
Ve zkušebně nás očekává Ing. Zaržecký, od něhož se dozvídáme zajímavé podrobnosti o novém zkušebním pracovišti. Flow boxy – jak se zkráceně nazývají stolice pro průtokové zkoušení karburátorů – vyrábí Motor České Budějovice. Tato zařízení se používají v sériové výrobě a kontrolují se na nich karburátory, odpovídají-li etalonu. Pracovníci ÚVMV upravili tato zařízení pro svoji potřebu, takže oproti původním má PZK celkem 13 podstatných změn. Rozhovor se točí kolem karburátorů a jejich zkoušení. „K celkovému obrazu o stavu motoru a karburátoru je třeba motor vyzkoušet za jízdy, na válcové zkušebně, motorové brzdě a konečně i na PZK. Pak teprve získáme celkový a přesný obraz o činnosti motoru při různých režimech a funkci jednotlivých soustav karburátorů.“ Vysvětluje Ing. Zaržecký. „Flow box tedy není všemocný lékař, který by dovedl vyléčit jakoukoliv nemoc karburátorů, jakou je např. nadměrná spotřeba paliva. Při průtokovém zkoušení karburátorů zjistíme charakteristiku jednotlivých soustav, a to i při těch režimech, kdy již daná soustava (např. běh naprázdno) dává karburátoru zamontovanému na motor tak chudou směs, že motor nemůže pracovat. Na PZK máme tedy možnost zjišťovat bohatost směsi u jednotlivých soustav karburátoru zvlášť a sečtením výsledků dostaneme výsledný obrázek. V žádném případě však flow box nemůže nahradit válcovou zkušebnu, motorovou brzdu, ani zkoušky s karburátorem v zamontovaném stavu ve vozidle, které dávají celkový obraz o přípravě směsi a průběhu spalování.“
Rozhlížíme se po zařízení malé laboratoře, jejíž půdorysná plocha má rozměry pouhé 4 m x 7,8 m. Můj pohled padne na pneumatické měřidlo. V automobilkách se podobných velmi přesných měřidel používá ke kontrole vnějších i vnitřních rozměrů u přesných obrobků jako jsou písty, pístní čepy, ventily apod. Zde jimi měří vnitřní průměr trysek.
Měřidlo pracuje na principu stálého tlaku vzduchu, který proudí měřenou tryskou. Je-li průměr trysky menší, proteče menší množství vzduchu a hladina manometru klesne. U většího průměru je tomu opačně. Stupnice je ocejchována v setinách milimetru a výška sloupce ukazuje přímo průměr trysky v setinách milimetru, tedy ve stupnici podle ČSN, resp. Solex. Tento způsob značení trysek je dnes ve světě nejběžnější.
„Čím se liší vaše zařízení od ostatních?“ obracím se znovu na Ing. Zaržeckého.
„Zkušebna v ÚVMV dává především širší rozsah množství protékajícího vzduchu. Clonky umožňují měření průtoku v rozmezí od 2 do 200 m3/h. Sada clonek obsahuje 11 kusů ø 6 mm až ø 60 mm.
Fotoelektrický měřič spotřeby paliva vlastní konstrukce má měřící rozsah od 10 do 80 cm3 . Ovládání a regulování průtoku vzduchu je konstrukčně pozměněno.“
Než opustíme PZK, ještě jeden krátký pohled na Miloše Kratochvíla, který poměřenou trysku zašroubovává zpět do karburátoru a potom jej upíná do speciálně upravených čelistí na měřicí stůl. Do clonkové tratě vkládá novou clonu, škrticí klapku nastavuje na určitou polohu a odečítá první hodnoty spotřeby paliva. Změřené hodnoty zaznamenává a na noniu nastavuje další úhel pootevření
škrticí klapky..
Cestou do válcové zkušebny se zastavujeme v sousední místnosti u stolice na zkoušení vstřikovacích benzinových zařízení. Právě se zkouší vstřikovací zařízení od firmy Kugelfischer. Výsledek zkoušky je příznivý. Vstřikování benzínu je perspektivní záležitostí, zatím však příliš nákladnou. Na zkušebním zařízení se zjišťuje dodávané množství paliva v závislosti na otáčkách motoru.
Přecházíme malý dvůr, kde jsou připraveny vozy pro zkoušku na „válcové brzdě“. Po každém zásahu do palivové soustavy je třeba ověřit, zda složení výfukových plynů splňuje předpisy EHK.
Do válcové zkušebny vjíždí oranžový Renault 5, aby absolvoval obligátní zkoušky, kterým se musí podrobit všechny dovážené i tuzemské vozy. Sjednáváme si na příště návštěvu ve válcové zkušebně, kde je instalováno nové zařízení Scott, jež vyhodnocuje exhalace podle amerických předpisů, a spěcháme do redakce.
Psalo se v roce 1975
zdroj. SM , Ing. Vlastislav Tůma, Luděk Štětka
