DESET PIV – A DOST!
- Čelný náraz dvou vozů
- Místo za děvčaty do nemocnice
- 2,2 promile alkoholu v krvi
- Pět zraněných v nemocnici
Ahoj, Karle!
– Ahoj, Miloši, tak kam to nasměrujeme dnes večer?
– Počkej, co nám poradí Jéňa.
– Pojedeme do Vejprnic za děvčaty.
– Miloši, vezmeš svůj luxusní vůz?
– Když přidáte každý korunu na benzín, jsem vám i s vozem k dispozici. Za hodinu si již mládenci spokojeně prozpěvovali v naleštěné Octavii. Byl krásný večer, jaký umí být jen v srpnu, motor běžel jako hodinky a před třemi svobodnými mládenci z plzeňské Škodovky ve věku jedenadvaceti, dvaadvaceti a třiadvaceti let byla určitě příjemná chvíle ve Vejprnicích.
Pojednou Miloš zajel ke kraji a zastavil.
– Musím se kouknout na relé, nespíná. Abych si nevytřískal akumulátor a večer jsme nemuseli domů capat pěšky!
– Allah nás netrestej, pátek je namouduši nešťastný den. Jarmila mne přerazí, jestli tam večer nebudu!
– Neboj se, pesimisto, hned na tom zapracuji.
A opravdu, během krátké doby Miloš znovu usedl za volant.
– Je to v naprostém pořádku, pánové.
Spustil motor, rozsvítil tlumená světla a zvolna se rozjel. Zařadil „dvojku“ a právě chtěl řadit „trojku“, když se v protisměru z mírné zatáčky vynořil vůz s rozsvícenými dálkovými světly. Světla nepřepnul a mířil přímo do protisměru na Octavii.
– To je ale kůň, koukej, co dělá!
Snad v témže okamžiku se ozvala strašná rána a Octavia byla odhozena asi deset metrů zpátky. Pak nastalo zlověstné ticho.
První se vzpamatoval Miloš. Zděšeně zíral na přední část svého vozu, zdemolovanou až ke kabině. Marně se snažil otevřít zkřížené dveře. Pohlédl vedle sebe.
– Proboha, Karle, co je s tebou, řekni něco?
Ale chlapec vedle něj se sesunul v bezvědomí ze sedadla. Zezadu zaznívalo tiché sténání.
PĚT LITRŮ PLZEŇSKÉHO
Josef měl ten pátek volno. Bydlel sice ve Vejprnicích, ale dělal u dráhy, a tak cestoval do Plzně vlakem třeba několikrát denně. Ten den si tam zajel na obvyklý nákup a v poledne si dal první vychlazenou dvanáctku. To víte, plzeňské přímo v Plzni, to umí ocenit jen znalec. Pak se Josef zvolna loudal na Jižní náměstí na vlak, aby jel domů. Ale vlak měl zpoždění, tak si dopřál v nedaleké restauraci druhou dvanáctku. Co je to na dospělého železničáře! V restauraci se potkal s kamarádem z Vejprnic, společně pivečko vychutnávali a společně také odjeli domů. Před nádražím se rozloučili a vypadalo to, že tenhle pátek nebude jejich nešťastný den.
Ale pak si Josef vzpomněl, že si musí obstarat nějaké věcičky k etážovému topení.
– Maminko, obrátil se k manželce, vezmu si vůz a sjedu si pro ty krámy ke kotli. A aniž čekal na odpověď, odjel Fiatem, půjčeným od matky
Srpnový pátek byl jako malovaný, sluníčko pálilo, v krku vyprahlo a Josef se zastavil v restauraci na Růžku, aby si koupil cigarety. A kdo neseděl ve výčepu, jako přítel z vlaku.
– No nazdar, už jsme se dlouho neviděli. Ty jsi vůbec z nádraží nešel domů?
– Kamaráde, nemluv zbytečně, ať ti nevyschne ještě víc v krku, a pojď na jedno.
I dal si Josef další pivo. A pak už to šlo jako lavina. Kamarád se začal loučit, že musí ještě před večeří zajet zpátky do Plzně.
– Kam bys jezdil, mám tu vůz, hodím tě tam. A skutečně ho tam hodil.
Mezitím na Borech vypil další tři dvanáctky. Když se přítel vrátil, jeli vozem zpět. Cestou si na Nové hospodě dali další pivo, tedy už sedmé. Další tři, aby se to lépe počítalo, vypili na Růžku. Když už pak za tmy jeli dál, cítil Josef, že má dost. Dobře věděl, že od rána nevzal nic do úst, vyjma cigaret. Ale spoléhal na to, že silnice nebude tak pozdě večer kontrolována, hlídkový vůz tu obvykle jezdíval odpoledne, když začínal víkend. Pak přišla zatáčka, Josefovi se zdálo, že jí jede nějak rychleji, od Plzně zahlédl proti sobě světla jiného vozidla, ale to už věděl, že vůz nedostane na svou stranu a na brzdění už vůbec nemyslel. Došlo k nárazu, při kterém jeho spolucestující div nevyletěl oknem ven. Z Fiatu zůstaly jen trosky.
RÁNA JAKO Z DĚLA
– Byla to rána jako z děla. Myslela jsem zpočátku, že něco vybouchlo. Ale abych to vzal pěkně popořádku. Sekal jsem na zahrádce večer trávu pro králíky. Už se šeřilo, bylo něco před devátou, musel jsem sebou hodit, abych to za světla ještě naložil na vozík. Nedaleko mé zahrádky zastavila na silnici světlemodrá Octavia, z níž vystoupili tři mladíci a byli skloněni nad otevřenou kapotou. Asi jim něco nefungovalo. Pak jsem zaslechl zabouchnutí dvířek auta. Zvedl jsem hlavu a viděl, jak Octavia rozsvítila světla a pomalu se začala rozjíždět. Jsem tak trochu od fochu, proto jsem se za vozem díval, zda podle zvuku poznám, co asi chlapci opravovali a zda už motor běží pravidelně. Myslel jsem, že vyměňovali svíčku nebo seřizovali karburátor. Ten den bylo totiž horko, a to se auta často „zadýchají“. Ale vzápětí jsem zaslechl ránu. Podíval jsem se směrem, kam odjela Octavia a viděl jsem, že se na silnici čelně srazila dvě auta. Rychle jsem vyběhl ven a utíkal na místo nehody. Jedním z vozů byla modrá Octavia s těmi třemi chlapci, stála strašně zdemolovaná na své straně, asi deset metrů od ní, také s rozbitým předkem, stál Fiat a v něm dva muži. Jeden krvácel. Fiat stál v protisměru a vozy byly od sebe tak daleko proto, že se zřejmě od sebe odrazily. Alespoň mezi nimi byla znát zřetelně stopa smýkání kol a kousky bláta, které se vydrolilo z podběhů. Mladík za volantem Octavie se nemohl dostat ven, museli jsme dveře vypáčit, všichni tři byli zraněni, také oba ve Fiatu byli zraněni. Řidič byl hrozně bledý, ale nepozoroval jsem na něm, že by byl opilý. Mládenci mi říkali, že je protijedoucí vůz oslnil, jel prý na dálková světla přímo proti nim. Pak sanitky všechny odvezly do nemocnice.
ZE ZNALECKÉHO POSUDKU
Oba havarované vozy jsem prohlédl přímo na místě nehody – krátce po ní. U vozů došlo k vzájemnému čelnímu střetnutí, oba jsou demolované zejména v přední části.
Mým úkolem bylo zjistit technický stav vozidla se zaměřením na ovládací zařízení, zjistit procento opotřebení pneumatik a posoudit, zda příčinou dopravní nehody nebyla technická závada, která mohla snížit ovladatelnost vozů těsně před havárií.
Zjistil jsem u vozidla Fiat, že náraz byl veden na přední část, a proto je poškozená maska, elektrické spotřebiče, přední nárazník a oba blatníky, demolovaný zavazadlový prostor, přední náprava, řízení, rozbité čelní i boční sklo, značně zvlněná podlaha v prostoru pro řidiče, ohnutý hřídel volantu a volant, poškozená sedadla včetně přístrojové desky, celý skelet horizontálně i vertikálně překřížený, hnací agregát posunutý ve směru jízdy. Pokud jde o technický stav, veškeré kulové uložení řídicích tyčí a táhla řízení bylo řádně zapojeno, bez omezení pohybu, rovněž kulové otočné čepy se otáčejí volně bez zadírání. V brzdové soustavě nebyl zjištěn únik brzdové kapaliny. Brzdový odpor nebylo možno pro havarovaný stav ověřit, pedál brzdy měl omezený pracovní krok. Pokud jde o opotřebení pneumatik, u předních byl sjet desén z 50%, zadní z 10%.
Rovněž u vozu Octavia nebyla zjištěna žádná technická závada, která by mohla být příčinou nehody. Brzdová soustava byla v naprostém pořádku, desén všech čtyř pneumatik byl sjet z 10%. Závěrem mohu konstatovat, že na obou vozidlech nebyla zjištěna technická závada, kterou by bylo možno spojovat s příčinou dopravní nehody.
PŘED SOUDEM
Před soudem řidič Fiatu v podstatě přiznal vinu, jen popíral, že by jel s dálkovými světly, jak tvrdila posádka protijedoucí Octavie. Jediný svědek uvedl, že oba vozy byly osvětlené, ale protože je viděl z boku, nemohl říci, jaká světla těsně před nehodou svítila. A tak na závěr soudního jednání byl vynesen rozsudek, podle něhož řidič Fiatu byl uznán vinným, neboť zavinil srážku s protijedoucím autem, řídil v době, kdy měl v krvi 2,22 promile alkoholu a nebyl tedy schopen bezpečně ovládat motorové vozidlo. Při nehodě byli zraněni všichni spolucestující v obou vozech, z nichž jeden utrpěl těžkou újmu na zdraví. Obžalovaný tedy poté, co požil alkoholické nápoje, vykonával činnost, při které ohrozil život nebo zdraví lidí a způsobil značné škody na majetku, dále jinému z nedbalosti způsobil těžkou újmu na zdraví, čímž porušil důležitou povinnost uloženou mu zákonem.
Tím spáchal jednak trestný čin opilství a jednak trestný čin ublížení na zdraví, a proto byl odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a vedle toho mu byl uložen zákaz řízení motorových vozidel na dobu čtyř let. Obžalovaný využil svého práva a odvolal se ke krajskému soudu, kde žádal podstatné snížení obou trestů, ale po novém veřejném projednání krajský soud jeho odvolání zamítl.
Psalo se v roce 1977
zdroj: Svět Motorů č. 39/77
- text: A K. a Judr B.
- kresba: B K.
- náčrt: Ing. I. K.