Alois Jirásek * 23./8. 1851 v Hronově
Loňského 23. srpna dožil se největší a také nejmilovanější spisovatel český naší doby, Alois Jirásek, sedmdesátky. Celý národ poklonil se mu v ten den jako slavnému mistru pera a menšímu syna národa. Všichni jsme v ten den cítili, čím se nám stal veliký náš mistr, jak hluboce a šťastně zasáhl svou životní práci do uvědomění všeho českého lidu a jak se stal vychovatelem celým generacím, všem třídám a stavům národa, chudým i bohatým, vzdělancům i nejprostším čtenářům z lidu. Všichni jej zbožňují a nejvíce čtou: sedláci, dělníci, měšťáci, studenti, dívky i babičky – neboť všem má co říci a dovede to jedinečným způsobem, který nemá obdoby. O jeho nesmírné populárnosti svědčí nejlépe nesčíslná již vydání jeho knih (mnohé již v 10 i více vydáních, Psohlavci dokonce ve 21 vydání) a imposantní řada svazků jeho s e b r a n ý c h spisů, která se blíží již padesátce.
Ale našeho A. Jiráska zbožňujeme nejen jako největšího spisovatele naší doby, nýbrž neméně také jako velkého, zdárného syna národa, muže vzácného charakteru, který zejména za světové války byl nám všem vtělenou věrou, nadějí i láskou. Když za hrůz válečných chvěli jsme se úzkosti o syny na bojišti, o zahraniční pracovníky a osud celého národa, Jirásek několikráte povstal a promluvil k útěše milionů jako prorok svého lidu. Vzpomeňme památného projevu českého spisovatelstva, slavné dubnové přísahy z r. 1917, jubilejních slavností divadelních v r. 1918. Nemohlo tedy býti povolanějším úst nad Jiráskova, aby s Komenským jeho slovy svolával požehnání na národ v bohu posvěcený…
Čtenáři naši, kteří patří také do veliké řady Jiráskových ctitelů a obdivovatelů, jistě v den jeho sedmdesátých narozenin zrovna se modlili, aby nám nebe drahého našeho mistra ještě na dlouhá léta zachovalo v takové svěžesti, v jaké ho v minulém roce překvapila sedmdesátka.
Sebrané spisy Jiráskovy vycházejí už od let v nakladatelství Ottově v Praze. Svazků je už hodně – přes 40. Nebude na škodu zopakovati si jména aspoň nejslavnějších z nich a přiblížiti je ještě více srdcí venkovského lidu, jehož životu, dějinám a kultuře vlastně nejvíce platí. Časově následovaly po sobě jiné : Skaláci, Na dvoře vévodském, Filosofská historie, V cizích službách, Pandurek, Psohlavci, Maryla, Škály, Mezi proudy (3 díly), Druhý květ, F. L. Věk (5 dílů), Proti všem (3 díly), U nás (4 díly), Bratrstvo (3 díly), Z mých pamětí (2 díly), Temno, Husitský král, atd. – a řada kusů divadelních, z nich jsou nejznámější : Vojnarka, Kolébka, Magdaléna Rettigová, Lucerna, Otec, Emigrant, Jan Žižka, Géro, Samota, Jan Hus, Jan Roháč atd.
Buď nám, mistře, ještě dlouho, dlouho zdráv!
Psalo se v roce 1922
zdroj: RODINNÝ KALENDÁŘ – ÚSTREDNÍHO SDRUŽENÍ ČESKÝCH ZEMĚDĚLCŮ A REPUBLIKÁNSKÉ STRANY ČESKOSLOVENSKÉHO VENKOVA