Tříkolky Josef Walter – Smíchov
Lehké a levné tříkolky Walter se vyráběly v letech 1908 až 1914. Nebyly sice vysloveně sportovní či závodními vozíky, ale zúčastnili se četných závodů své doby. Jejich konstrukce je pozoruhodná svou pokrokovostí. Vyobrazená dvousedadlová tříkolka Walter C2 z roku 1912 měla dvouválcový, 4dobý, vzduchem chlazený motor s válci do V, vrtání 85, zdvih 90 mm, tedy krátkozdvihý, o obsahu válců 1020 ccm, který dával výkon 7 koní při 1200 ot/min. Sací ventil byl automatický, karburátor vlastní konstrukce Walter, zapalování původně o nízkém napětí, Bosch, s odtrhovačem.
Mazání motoru bylo ruční pumpičkou. Motor měl kuželovou spojku s koženým obložením, 2stupňová převodovka byla již tehdy v bloku s motorem. Roztáčecí klika byla z levého boku a měla kuželový převod na předlohu převodovky. Kloubový hřídel přenášel točivý moment na kuželové soukolí tuhé zadní nápravy s diferenciálem a bubnovými, expansními brzdami, jež byla zavěšená na prostorový rám z ocelových trubek půleliptickými listovými pery. Karoserii tvořilo sedadlo, kožený odpínací potah předku, rámu, výplně z voskovaného plátna a skládací střecha.
Přední, řídící kolo nebylo odpérováno a řídilo se přímo dlouhou tyčí s rukojetí a páčkami plynu a vzduchu. Kola byla drátová. Rozchod zadních kol 1260 mm, rozvor 1800mm: u 4sedadlového typu C4 byl rozvor větší. Nejvyšší rychlost byla 70 km / hod, spotřeba benzínu 8 l/100 km:
Cena dvousedadlového typu C2 byla 3350 K
typu C4 byla 3950 K
Vyráběl se také nákladní typ na 200 kg.
Tříkolky se exportovaly do carského Ruska ( v Kyjevě byl zástupce ), do Rakouska a Německa. Vyrobilo se jich asi 290 kusu do roku 1914. Exportní typy měly zpětný převod.
V roce 1913 přibyl model D s motorem o výkonu 12 koní / 1400 ot/min. s válci do V, vrtání 85, zdvih 110 mm, obsah 1250 ccm.Chlazení podporoval malý větrák mezi válci. Uspořádání bloku motoru s převodovkou i řešení zadní nápravy zůstalo, nožní brzda působila na převody, ruční na zadní kola. Tento 4-sedadlový typ měl ocelový, nýtovaný rám z U profilů: karoserie, jejíž součástí byla kapota motoru, byla typu Princ Jindřich. Tento typ byl však značně těžký. Přední kolo dostalo později teleskopické odpružení. Zadní náprava měla půleliptická pera. Kola byla drátová, pneu 700×85 se záhybem ( Reithofer n Continental ). Ještě dnes ( 1961 ) jezdí jeden exemplář. Má jej v původním stavu jednatel klubu historických automobilů při OAMK Pardubice, s. Froněk.
V roce 1913 vyhrály tříkolky Walter kategorii cyclecarů i malých závodních vozů v závodě Zbraslav – Jíloviště, pak vyhrály 2 kategorie v závodě do vrchu Riedeberg v Rakousku. Tato závodní tříkolka měla hranatou plátěnou karoserii. Tříkolky jely též v mnoha závodech v Bavorsku, např. kolem Chiemského jezera, dále závod do vrchu Semmering a závod kolem Vídně. Jezdci byli jednak jejich majitelé, jednak konstruktéři inž. Vladimír Tobek, B. Werner, Jindřich Knapp, Adamec, dr. J. Zátka, Dolanský atd. V roce 1914 jely tříkolky též závod Jíloviště – Řiťka a v Jihočeské soutěži Tábor-Pacov.