Rallye Paříž – Alžír – Dakar 1988

Dakarské pohlednice

Letošní ročník ( 1988 ) Rallye Paříž – Alžír – Dakar se v kategorii nákladních vozů proměnil v nevídaný úspěch československých posádek s kamiony Tatra a Liaz. Prvenství, které vybojoval Karel Loprais, Radomír Stachura a Ing. Tomáš Mück ( Tatra 815 4×4 ), i skvělé druhé místo, jež s jen devítiminutovým odstupem za vítězi získali Jiří Moskal, František Vojtíšek a Ing. Pavel Zálenský ( LIAZ 111.154 ), už jsou zlatým písmem zapsaná do kroniky československého motorismu. Abychom alespoň letmo připomněli třítýdenní africký maraton, vybrali jsem šest pohlednic z těch které naši jezdci pro nedostatek času a přebytek jiných starostí nestačili z Afriky rozeslat těm, jejichž hlavy a ruce vytvořily stroje, s nímž vítězně dojeli do Dakaru, a vůbec všem, kdo jim doma držel palce…

1.) Písek a poušť

Na téměř 13 tisíc kilometrů dlouhé trase letošního „Dakru“ si pouští a písku užili dost a dost. Tady se uprostřed sypkého nadělení sjely tři naše kamiony: vlevo liazka posádky Krejsa – Joklík – Brzobohatý, uprostřed Lopraisova „čtyřkolka” a vpravo Moskalův vůz.

2.) Chvíle klidu

Mnohdy byly jen zdánlivé – i tady Moskalova liazka vlastně odpočívá, ale se sklopenou budkou čeká na svojí denní dávku údržby. O tom, že se jí vždycky dočká, svědčí skvělí výsledek v cíli motoristického maratonu.

3.) Rychlost a prach

Tyhle dva pojmy spolu neodlučně souvisejí. Svědčí o tom i pohled přes okno liazky na Lopraisovu tatru, která plnou parou uhání pouští Tenere. Rychloměr v té chvíli ukazoval hodně přes 100 km/hod…

4.) Žízeň

Jako rodiči jsou prach a únava a ona sama dokáže soutěžící pořádně potrápit. A když už se jazyk nejvíc lepí na patro a písek skřípe mezi zuby, je osvěžující doušek v cíli etapy pravým zázrakem. Zde jej vychutnávají Radek Stachura ( vlevo ) a Karel Loprais.

5.) Únava

Hodně kilometrů a starostí – málo spánku, taková je tradiční nerovnost „Dakaru”. Platí pro řidiče stejně jako pro navigátora  a není divu, že mnohdy má člověk v cíli etapy opravdu dost. Na snímku Ing. Pavel Zálenský opouští kabinu liazky, venku už čeká Jiří Moskal.

6.) Ruce od oleje

Rallye Paříž – Alžír – Dakar má mnoho tváří – tohle jedna z nich. Nejen volant a kompas, ale také ruce od oleje patří ke koloritu afrického maratonu. Celé tři týdny musí vydržet člověk a navíc musí pomáhat svému stroji tak, aby vydržel i on. František Vojtíšek to jak je vidět dokázal s úsměvem.

Psalo se v roce 1988 / 7