NW Rennzweier: první závodní auto z Kopřivnice, které postavili za pět týdnů

Závodní tradice Tatry je mnohem starší než Dakar. Sahá až do jara 1900, kdy z brány továrny Nesselsdorfer Wagenbau-Fabriks-Gesellschaft (NW) vyjel nízký vůz bez karoserie, postavený na objednávku libereckého barona Theodora von Liebiega. Dostal jméno Rennzweier, tedy „závodní dvoják“, a říká se mu také NW 12 HP nebo NW Rennwagen. Byl to první automobil postavený čistě pro závody nejen v Kopřivnici, ale podle Národního technického muzea v celé tehdejší rakousko-uherské monarchii. V pátém dílu našeho seriálu o Tatře a Zetoru se podíváme, proč vznikl, jak byl postavený, jak závodil a kde ho uvidíte dnes.

Proč baron Liebieg potřeboval závodní auto

Theodor von Liebieg (1872–1939) je považován za prvního automobilistu v Čechách, Benz Viktoria si dovezl už v roce 1893. Stál i u zrodu prvního kopřivnického automobilu NW Präsident, díky jeho kontaktům na Karla Benze se do Kopřivnice dostal vzorový vůz i motor. Víc o Karlu Benzovi najdete v samostatném článku.

Po Präsidentu postavila Kopřivnická vozovka v roce 1899 sérii vylepšených vozů, které dostávaly vlastní jména: Meteor (výrobní č. 51), Nesselsdorf (52), Wien (53), Bergsteiger (54), Versucher (55), Adhof (56) a Spitzbub (57). Podrobných údajů o nich se dochovalo málo, pro náš příběh jsou ale důležité: právě s nimi začal Liebieg závodit.

Podle anglické Wikipedie se 23. října 1899 jel na klusácké dráze Krieau u vídeňského Prátru první automobilový závod v Rakousku-Uhersku. Vůz Wien s Liebiegem za řídítky zvítězil a Nesselsdorf dojel druhý. Liebieg pak v březnu 1900 skončil druhý v dálkové jízdě Nice – Draguignan – Nice (192 km) a o čtyři dny později vyhrál s vozem NW třídu do 1000 kg v závodě do vrchu Nice – La Turbie.

Vozy odvozené od Präsidenta ale byly stavěné pro běžné ježdění, vysoké a s úzkým rozchodem, a vídeňský tisk kopřivnický vůz ve veršované básni posměšně nazval kraksnou. Liebieg proto objednal auto určené jen pro závody.

Pět týdnů od výkresu po silnici

Vůz byl podle shodných pramenů navržen a postaven za pouhých pět týdnů v dubnu a květnu 1900. V podnikovém archivu se podle webu Tatra-oldtimer dochoval výkres v měřítku 1 : 5 s datem 15. května 1900 a popiskem dvousedadlový osobní automobil typu „Rennzweier“. Nad pravým předním kolem je tovární štítek s označením Type 2, No 78. Podle knihy zakázek opustil vůz továrnu po vlastní ose 22. května 1900 v 10 hodin 12 minut.

Na stavbě se podílel i mladý Hans Ledwinka, pozdější otec tatrovácké koncepce, tehdy dvaadvacetiletý (narodil se v únoru 1878). Jak velký byl jeho podíl, se v pramenech liší: česká Wikipedie ho uvádí přímo jako konstruktéra, anglická jen jako jednoho z těch, kdo na voze pracovali.

Konstrukce: auto bez karoserie

Rennzweier už s kočárem neměl nic společného. Neměl karoserii a všechny mechanické části byly odkryté, šlo vlastně jen o nízký podvozek s motorem a dvěma sedadly. Řidič seděl na vyvýšeném sedadle, mechanik vedle něj vlevo mnohem níž, přímo na rámu, takže mu nohy vyčnívaly až pod vůz.

Důležitou novinkou bylo řízení. Zatímco Präsident měl ještě řídítka, závodní dvoják dostal volant na šikmém sloupku. Vpředu byl chladič z hadovitě vinutých trubek s žebry a za ním palivová nádrž na 42 litrů.

Motor Benz o objemu přes čtyři litry

Vzadu, u zadní nápravy, pracoval upravený ležatý dvouválec Benz s protilehlými válci, vrtáním 130 mm a zdvihem 160 mm. To dává objem kolem 4,25 litru. Každý válec měl dva samočinné sací ventily a jeden výfukový ventil ovládaný vačkou. Karburátor v dnešním smyslu motor zpočátku neměl: benzín se odpařoval přímo ve vyhřívané palivové nádrži vpředu a páry putovaly do motoru zhruba třímetrovým potrubím. Později dostal vůz karburátor.

Zapalování obstarával nízkonapěťový odtrhovací magnet Bosch. Ve válcích nebyly svíčky, ale kontakty, které se soustavou táhel a ozubených kol od sebe oddálily a jiskra vznikla při jejich rozpojení. Chlazení bylo vodní s nuceným oběhem, mazání kapací a startovalo se klikou na zádi vozu.

Převodovka, podvozek a brzdy

Od motoru vedl primární řetěz k čtyřstupňové převodovce se zpátečkou, umístěné mezi nápravami a spojené s diferenciálem. Z ní šly na každé zadní kolo samostatné sekundární řetězy. Pásová brzda ovládaná levým pedálem působila na náboje zadních kol, ruční brzda na převody.

Obě nápravy byly tuhé a odpružené listovými pery. Dřevěná kola nesla vpředu pneumatiky 800 × 90 mm a vzadu 880 × 120 mm, česká Wikipedie uvádí značku Continental.

Technické parametry NW Rennzweier

Údaje vycházejí z české Wikipedie, popisky Národního technického muzea a webu Tatra-oldtimer. Kde se prameny liší, uvádíme obě hodnoty.

Parametr	NW Rennzweier (NW 12 HP)
Výrobce	Nesselsdorfer Wagenbau-Fabriks-Gesellschaft (NW), Kopřivnice
Rok výroby	1900 (expedován 22. května 1900)
Počet kusů	1 (tovární označení Type 2, No 78)
Karoserie	bez karoserie, otevřený dvoumístný závodní vůz
Motor	Benz, ležatý dvouválec s protilehlými válci, kapalinou chlazený, vzadu
Vrtání × zdvih	130 × 160 mm
Zdvihový objem	4 250 cm³ (NTM uvádí 4 248 cm³)
Výkon	12 k (8,8 kW) podle označení vozu; NTM uvádí 18 k (13,2 kW)
Převodovka	4 + 1 stupeň, pohon zadních kol řetězy
Rozvor	1 850 mm
Rozchod kol	1 375 mm vpředu i vzadu
Délka × výška	2 850 × 1 530 mm (podle české Wikipedie)
Pneumatiky	vpředu 800 × 90 mm, vzadu 880 × 120 mm
Hmotnost	975 kg
Palivová nádrž	42 l
Chladicí kapalina	nádrž za řidičem, 12 l (cs Wikipedie) nebo 15 l (en Wikipedie, Tatra-oldtimer)
Maximální rychlost	82 km/h (NTM: přes 80 km/h)

Největší rozptyl je u výkonu a otáček. Jméno 12 HP odpovídá výkonu 12 koní, ale prameny ho uvádějí při různých otáčkách: anglická Wikipedie při 650 ot./min, česká při 1 000 ot./min a Auto.cz při 1 360 ot./min. Národní technické muzeum na popisce exponátu píše o 18 koních. Možná jde o rozdíl mezi jmenovitým a nejvyšším výkonem, doložit to ale nelze.

Závodní kariéra: od Salcburku po Paříž

Na první start nemusel nový vůz dlouho čekat. Už 1. a 2. června 1900, deset dní po odjezdu z Kopřivnice, se jel dvouetapový závod Salcburk – Linec – Vídeň dlouhý 324 km, podle NTM první dálkový automobilový závod v monarchii. Liebieg obsadil v kategorii závodních automobilů druhé místo za rytířem Richardem von Sternem, jehož Daimler měl dvojnásobný výkon 24 HP. Trasu podle Auto.cz zvládl za 8:16,27 h průměrnou rychlostí 39,158 km/h.

Dne 29. července 1900 dojel Liebieg druhý i v okruhovém závodě ve Frankfurtu nad Mohanem, který se jel na 48 km na klusácké dráze. Před ním byly jen dva vozy Benz. V červnu 1902 vyjel podle dobových Národních listů s turistou Josefem Matouškem na Ještěd a cesta na vrchol jim trvala jen 51 minut. Koncem června 1902 se Rennzweier postavil na start velkého závodu Paříž – Vídeň, jehož část se jela o Gordon Bennettův pohár do Innsbrucku. Podle webu Tatra-oldtimer už ale proti mnohem výkonnějším francouzským strojům nestačil.

Pozor na pravděpodobný omyl: některé texty připisují Rennzweieru vítězství v závodě do vrchu Nice – La Turbie. Ten se ale jel v březnu 1900, tedy ještě před stavbou závodního vozu, a Liebieg tam podle Wikipedie zvítězil s jedním z vozů odvozených od Präsidenta.

Doprovodné auto na svatební cestě

Na svatební cestu v roce 1901, dlouhou téměř 2 000 km z Liberce přes Korutany, Itálii, Francii, Švýcarsko a Tyrolsko, jeli Liebieg s chotí ve voze NW 9 HP „Dreier“, který si podle NTM koupil právě pro tuto příležitost. Rennzweier je doprovázel s nosiči zavazadel, blatníky a světlometem Blériot.

Jeden vůz, nebo dva?

V literatuře se občas píše, že v Kopřivnici v roce 1900 postavili dva závodní vozy. Podle webu Tatra-oldtimer jde o omyl, který vznikl porovnáním fotografií stejného auta krátce po dostavění a po pozdějších opravách a úpravách. Vůz byl totiž nejméně třikrát přestavěný. Jiná věc je druhý závodní vůz z roku 1901, který podle knihy Karla Rosenkranze Passenger Cars Tatra také neměl karoserii, ale dostal motor Hardy o objemu 3 188 cm³.

Rennzweier stojí na začátku dlouhé závodní linie, na kterou později navázala třeba Tatra 11 ve slavném provedení Targa Florio.

Kde Rennzweier uvidíte dnes a jakou má hodnotu

Jediný postavený vůz zůstal v majetku Theodora von Liebiega a do roku 1945 stál v jeho soukromém muzeu. Po válce se dostal do sbírek Národního technického muzea. Popiska exponátu podle webu Auta5P uvádí rok 1946. Dnes ho najdete v dopravní hale hlavní budovy NTM na pražské Letné, kde je podle muzea už desítky let trvale vystavený spolu s Liebiegovým Benzem Viktoria a originálem Präsidenta.

Funkční repliku, jakou má Präsident nebo první nákladní automobil NW, jsme v dostupných pramenech nedohledali. Kopřivnické Muzeum osobních automobilů Tatra ho mezi exponáty neuvádí.

Cenu v obvyklém smyslu Rennzweier nemá. Je to unikát ve státní sbírce, který se na trh nedostane. Sběratelé si ho ale mohou pořídit aspoň v malém: v roce 1994 vydala Česká republika známku v hodnotě 2 Kč s tímto vozem podle návrhu Bedřicha Housy. Před návštěvou si na webu NTM ověřte otevírací dobu a aktuální expozici.

Časté otázky

Co znamená název Rennzweier?

Volně přeloženo „závodní dvoják“, tedy dvoumístný závodní vůz. Používá se také označení NW 12 HP nebo NW Rennwagen.

Kolik kusů NW Rennzweier vzniklo?

Jediný, s továrním označením Type 2, No 78. Údaje o dvou vozech z roku 1900 jsou podle dostupných pramenů omyl.

Jak rychle Rennzweier jezdil?

Uvádí se nejvyšší rychlost 82 km/h, Národní technické muzeum píše o rychlosti přes 80 km/h. V závodě Salcburk – Linec – Vídeň jel průměrně 39,158 km/h.

Kde si můžu NW Rennzweier prohlédnout?

Originál je vystavený v dopravní expozici Národního technického muzea v Praze. Repliku jsme v dostupných pramenech nenašli.

Máte fotky Rennzweieru? Pošlete nám je

Byli jste v Národním technickém muzeu a vyfotili si závodní dvoják, nebo máte doma starou pohlednici či fotku z doby, kdy s ním baron Liebieg závodil? Pošlete nám snímky na tardie.cz@seznam.cz. Rádi je přidáme do článku a uvedeme u nich vaše jméno. Minule jsme v seriálu psali o Zetoru 15, v dalším dílu seriálu o Tatře a Zetoru se vrátíme do Brna k prototypu Zetor 30.

Zdroje: Národní technické muzeum, Auta5P (popiska exponátu NTM), Auto.cz, Muzeum Tatra Kopřivnice, Tatra-oldtimer, česká a anglická Wikipedie a v nich citovaná literatura (Svět motorů 52/1975, K. Rosenkranz: Passenger Cars Tatra).

Hodnocení