NW typ A a Elektromobil: první sériová auta z Kopřivnice (1900–1902)
Rok 1900 byl pro Kopřivnici přelomový. Továrna Nesselsdorfer Wagenbau-Fabriks-Gesellschaft (NW), předchůdce dnešní Tatry, přestala stavět automobily jako jednotlivé kusy s vlastními jmény a začala vyrábět v malých sériích. Prvním takovým modelem byl NW typ A, čtyřmístný vůz s motorem vzadu, který se v několika vylepšených verzích vyráběl až do roku 1902. Ve stejném roce v Kopřivnici vznikly i dva elektromobily pro pražskou firmu Emila Kolbena. V dalším dílu našeho seriálu o Tatře a Zetoru se podíváme na oba modely: jak vypadaly, čím se lišily a proč se o nich dodnes ví tak málo.
Od vozů se jmény k typovému označení
Po prvním kopřivnickém automobilu NW Präsident z roku 1897 postavila vozovka v roce 1899 řadu vylepšených vozů, které ještě dostávaly vlastní jména, třeba Meteor, Nesselsdorf, Wien nebo Spitzbub. Podle webu Tatra-oldtimer, který vychází z knihy objednávek uložené v kopřivnickém muzeu, se od výrobního čísla 58 začaly vozy zapisovat už podle typu, protože při rostoucí výrobě nemělo smysl vymýšlet pro každý kus nové jméno. V záznamech se tak objevují označení jako Vierer (čtyřsedadlový) nebo Phaeton podle typu karoserie.
Typ A navazoval na Präsidenta i na vozy z roku 1899. Měl stejnou koncepci: vysoká dřevěná kola, karoserii odvozenou od kočáru a motor vzadu. Ve Francii už se přitom stavěly vozy s motorem vpředu a obdélníkovým rámem. Kopřivnice se staré koncepce držela ještě několik let a závodníci v cizině se podle dobových zmínek posmívali, že baron Theodor von Liebieg jezdí na koňském povozu.
Verze typu A: čtyři sedadla, pak dvě
Česká Wikipedie v přehledu modelů Kopřivnické vozovky uvádí u typu A celkem pět provedení. Údaje o nich se v pramenech liší, proto je bereme jako přehled, ne jako úplný výčet.
| Provedení | Výroba | Co je odlišovalo |
|---|---|---|
| NW A čtyřsedadlový (A Vierer) | 1900 | dvouválec vzadu, výkon kolem 6 k, odpařovací karburátor |
| NW A II čtyřsedadlový | 1900 | lepší výbava (kožená sedadla, na přání karbidové svítilny), výkon 8–9 k |
| NW A Modell 1901 | 1900–1901 | motor přesunutý pod podlahu, vedle 9 k i verze 12 k |
| NW A nový čtyřsedadlový (Neuer Vierer) | 1901–1902 | nový motor 3 188 cm³, řízené sací ventily, chladič pod kapotou vpředu |
| NW A dvousedadlový (Zweier) | 1901–1902 | zkrácený podvozek, dvě sedadla, některé s nouzovými místy |
Údaje o výbavě a výkonu jednotlivých verzí vycházejí z německé Wikipedie, která cituje knihu Wolfganga Schmarbecka o historii Tatry a článek v Allgemeine Automobil-Zeitung z 18. února 1900.
První A Vierer: dvouválec Benz vzadu
Základní typ A měl ležatý dvouválec s protilehlými válci podle systému Benz o objemu kolem 2,75 litru, uložený vzadu. Sací ventily se otevíraly samočinně podtlakem ve válci, výfukové ovládala vačka. Palivo se odpařovalo v takzvaném odpařovacím karburátoru a směs zapaloval nízkonapěťový odtrhovací magnet Bosch, tedy kontakty uvnitř válce místo dnešních svíček. Německá Wikipedie uvádí výkon 6 k (4,4 kW), hmotnost 940 kg a nejvyšší rychlost 40 km/h.
Motory Hardy z Vídně
Zajímavostí typu A jsou motory od vídeňského inženýra Williama Hardyho. Podle Tatra-oldtimer je kniha zakázek zmiňuje u části vozů z roku 1900. Hardyho motory byly zpočátku stejného typu jako Benzovy, ale výrobce je postupně vylepšoval a výkon zvedal ze 4,4 kW na 5,9, 6,6 a nakonec 7,3 kW. Spolupráce byla nejspíš jen dočasná: firma Benz pravděpodobně nestíhala dodávat motory a Kopřivnice je ještě sama vyrábět neuměla. Ještě v roce 1900 se ale v záznamech objevuje typ A bez udání výrobce motoru, což podle stejného zdroje naznačuje, že šlo už o domácí motor. William Hardy se později stal členem správní rady vozovky.
Jeden konkrétní vůz typu A Vierer s Hardyho motorem byl podle knihy objednávek vyroben 8. října 1900 v tmavě zelené barvě se zlatými linkami.
Modell 1901 a Nová čtyřka
Koncem roku 1900 přišel Modell 1901, u něhož se motor přesunul ze zádi pod podlahu vozu. Vedle verze s 9 k vznikla i silnější s 12 k (8,8 kW), se kterou vůz jel až 65 km/h. Německá Wikipedie uvádí, že této silnější verze vzniklo 17 kusů.
V roce 1901 následoval Neuer Vierer, česky Nová čtyřka. Jeho dvouválec měl 12 k a objem 3 188 cm³ a poprvé dostal sací ventily ovládané mechanicky, ne podtlakem. Motor zůstal pod podlahou, pod přední kapotou byl jen chladič a nádrž na olej. Přední a zadní kola byla stejně velká. Současně se vyráběla dvousedadlová verze Zweier na kratším podvozku s nejvyšší rychlostí 45 km/h. Jeden takový vůz bez karoserie se podle německé Wikipedie zúčastnil závodu Paříž – Berlín. Tatra-oldtimer zmiňuje kopřivnickou účast na jízdě Paříž – Berlín v roce 1901.
Technické parametry NW typ A
Tabulka shrnuje údaje o prvním provedení A Vierer. Prameny se v řadě hodnot rozcházejí, proto uvádíme obě čísla a odkud pochází.
| Parametr | NW A Vierer (1900) |
|---|---|
| Výrobce | Nesselsdorfer Wagenbau-Fabriks-Gesellschaft (NW), Kopřivnice |
| Karoserie | phaeton, čtyři místa |
| Motor | ležatý dvouválec s protilehlými válci (systém Benz, část vozů motor Hardy), vodou chlazený, vzadu |
| Vrtání × zdvih | 120 × 120 mm (Tatra-oldtimer, verze Hardy) |
| Zdvihový objem | 2 750 cm³ (de Wikipedie, Tatra-oldtimer) |
| Výkon | 6 k (4,4 kW), u A II 8–9 k |
| Zapalování | nízkonapěťový odtrhovací magnet Bosch |
| Převodovka | 4 + 1 stupeň, pohon zadních kol řetězy |
| Rozvor | 1 800 mm (de Wikipedie) nebo 1 850 mm (Tatra-oldtimer) |
| Rozchod kol | 1 150 mm (de Wikipedie) nebo 1 250 mm (Tatra-oldtimer) |
| Délka × šířka | 3 000 × 1 450 mm (de Wikipedie); 3 340 × 1 485 mm (Tatra-oldtimer) |
| Pneumatiky | vpředu 700 × 90 mm, vzadu 950 × 90 mm |
| Hmotnost | 900–1 000 kg (de Wikipedie: 940 kg) |
| Palivová nádrž | 38 l, na jiném místě téhož webu 48 l |
| Nejvyšší rychlost | 40 km/h; pro verzi s motorem Hardy uvádí Tatra-oldtimer i 55 km/h |
| Počet kusů | přesně nedoloženo; Tatra-oldtimer píše o 8–10 a jinde asi 17 vozech s motorem Hardy v roce 1900 |
Brzdy měl typ A jen na zadních kolech, šlo o pásové brzdy ovládané pedálem a ruční pákou. Přední kola brzdy neměla vůbec. Účinnější brzdu na předlohovou hřídel dostal až nástupce, typ B.
NW Elektromobil: dva elektrické vozy pro Kolbena
Ovládání prvních benzinových vozů bylo složité, a tak se v Kopřivnici v roce 1900 zkoušely i jiné pohony. Muzeum Tatra uvádí, že tehdy vznikl jediný parní omnibus a dva elektromobily. Elektromobily objednala pražská firma Emila Kolbena, Elektrotechnická akciová společnost ve Vysočanech (dříve Kolben a spol.), která si do nich dodala i vlastní elektromotory.
Podle anglické Wikipedie, která vychází z knih Karla Rosenkranze a Ivana Margoliuse, dostaly vozy výrobní čísla 77 a 83. Tatra-oldtimer uvádí, že je zákazník převzal 19. prosince 1900 a 26. března 1901. V technické tabulce na stejném webu je ale u prvního vozu datum expedice 10. prosince 1900, takže přesný den nelze s jistotou určit.
Jak elektromobil vypadal a jel
Každý vůz poháněly dva elektromotory EAG, každý o výkonu kolem 2,2 kW (3 k). Nejvyšší rychlost byla 21 km/h a hmotnost 972 kg. Obě nápravy byly tuhé, vpředu s eliptickými a vzadu s půleliptickými listovými pery. Řídilo se ještě řídítky, ne volantem. Vůz měl čtyři místa, černozelený lak a koženou lakovanou střechu. K osvětlení sloužily dvě elektrické svítilny. Cena jednoho vozu byla podle Tatra-oldtimer 5 200 rakouských korun.
| Parametr | NW Elektromobil (1900–1901) |
|---|---|
| Počet kusů | 2 (výrobní čísla 77 a 83) |
| Pohon | 2 elektromotory EAG, 2 × 2,2 kW |
| Rozvor | 2 075 mm |
| Délka | 3 220 mm |
| Šířka | 1 240 mm (Tatra-oldtimer) nebo 1 296 mm (en Wikipedie) |
| Výška | 2 280 mm (en Wikipedie), 2 490 mm se střechou (Tatra-oldtimer) |
| Hmotnost | 972 kg |
| Nejvyšší rychlost | 21 km/h |
| Cena | 5 200 rakouských korun |
Kolik vozy ujely na jedno nabití a jaké měly baterie, se v dostupných pramenech nedochovalo. Pro srovnání s tím, co řeší majitelé dnes, si můžete přečíst náš článek o tom, co dělat, když dnešní elektroauto nejde nastartovat.
Co z toho zbylo a kde typ A vidět
Pokud jde o dochované vozy, v dostupných pramenech jsme nenašli spolehlivou zprávu, že by se zachoval některý z elektromobilů nebo vůz typu A. Originál vozu NW Präsident je v Národním technickém muzeu v Praze a jeho repliku najdete v Kopřivnici, stejně jako repliku, kterou má první nákladní automobil NW. Typ A ani Elektromobil kopřivnické muzeum v přehledu expozic neuvádí. Pokud o dochovaném kusu víte, napište nám.
Hodnotu na trhu proto tyto vozy nemají, jde o kapitolu technické historie. Jejich význam je v tom, že na nich Kopřivnice přešla od kusové stavby k sériové výrobě a zkusila si i elektrický pohon. Na typ A pak navázal typ B, který se podle Tatra-oldtimer vyráběl zhruba ve třiceti kusech a jehož dodávková verze je k vidění v kopřivnickém muzeu.
Souběžně s typem A vznikl i závodní NW Rennzweier, první čistě závodní auto z Kopřivnice. Za vznikem prvních vozů stály motory a vzory od Karla Benze.
Časté otázky
Kdy se vyráběl NW typ A?
V letech 1900 až 1902 v několika verzích: čtyřsedadlový A a A II (1900), Modell 1901, Nová čtyřka a dvousedadlový Zweier (1901–1902). V roce 1902 ho nahradil typ B.
Jaký motor měl NW typ A?
Ležatý dvouválec s protilehlými válci, nejprve podle systému Benz o objemu kolem 2,75 litru a výkonu 6 k. Část vozů dostala motory vídeňského inženýra Williama Hardyho, pozdější Nová čtyřka měla motor 3 188 cm³ s výkonem 12 k.
Kolik kusů NW Elektromobilu vzniklo?
Jen dva, s výrobními čísly 77 a 83. Oba objednala pražská firma Emila Kolbena a převzala je na přelomu let 1900 a 1901.
Jak rychle jezdil kopřivnický elektromobil?
Nejvyšší rychlost byla 21 km/h. Poháněly ho dva elektromotory o výkonu kolem 2,2 kW.
Dochoval se nějaký vůz typu A nebo Elektromobil?
V dostupných pramenech jsme dochovaný kus nenašli a muzeum Tatra ho v expozici neuvádí.
Máte fotky nebo dokumenty? Pošlete nám je
Máte doma starou fotografii, pohlednici nebo dokument s raným kopřivnickým automobilem, nebo víte o dochovaném voze typu A? Pošlete nám je na tardie.cz@seznam.cz. Rádi je přidáme do článku a uvedeme u nich vaše jméno. Minule jsme v seriálu psali o Zetoru Super, příště se vrátíme do Brna k traktoru Zetor 4011.
Zdroje: Muzeum Tatra Kopřivnice, Tatra-oldtimer (podle knihy objednávek Kopřivnické vozovky), česká, německá a anglická Wikipedie a v nich citovaná literatura (W. Schmarbeck: Tatra – Die Geschichte der Tatra-Automobile; K. Rosenkranz: Passenger Cars Tatra; I. Margolius, J. G. Henry: Tatra – The Legacy of Hans Ledwinka; Allgemeine Automobil-Zeitung, 18. 2. 1900).
