Euroskepticismus a federalismus v EU: co chtějí, jak se o Evropu přelo v praxi a co to znamená pro lidi a firmy
Kolik má rozhodovat Evropská unie a kolik národní vlády? Euroskeptici chtějí integraci zbrzdit, omezit, nebo z Unie odejít, federalisté by z EU nejraději udělali federaci. Článek navazuje na sérii o politických směrech a vysvětluje, co oba proudy chtějí, jak se jejich spor projevil v praxi a co z toho plyne pro běžné lidi a podnikatele. Je to obecný přehled. Současné české strany nehodnotíme a nikomu nic nedoporučujeme.
Co je euroskepticismus: tvrdý a měkký
Euroskepticismus je souhrnné označení pro kritiku EU a evropské integrace. Nejznámější rozdělení pochází od politologů Paula Taggarta a Alekse Szczerbiaka (European Journal of Political Research, 2004; přehled na Wikipedii). Rozlišují dvě podoby:
- Tvrdý euroskepticismus je principiální odpor k EU a k evropské integraci. Najdeme ho u stran, které chtějí, aby jejich země z Unie vystoupila, nebo jejichž politika se rovná odmítnutí celého projektu integrace, jak je dnes pojatý.
- Měkký euroskepticismus členství ani integraci zásadně neodmítá. Vyhrazuje se ale vůči jedné nebo několika oblastem politiky, případně má pocit, že „národní zájem“ se právě rozchází s tím, kam EU směřuje.
Hranice mezi oběma typy není ostrá a část kritiků EU se za euroskeptiky vůbec neoznačuje (volí třeba výraz eurorealismus). Euroskepticismus také není samostatná ideologie, objevuje se vpravo i vlevo. Často jde ruku v ruce s důrazem na národní stát (viz nacionalismus a vlastenectví) nebo s populistickým heslem „lid proti elitám“ (viz populismus).
Co je evropský federalismus
Federace je stát složený z částečně samosprávných členů se společnou ústřední vládou, konfederace je spolek suverénních států. Evropští federalisté chtějí posunout EU k federaci: silnější společné instituce, větší váhu Evropského parlamentu a méně rozhodnutí, která zablokuje jediný stát.
Za zrod moderního evropského federalismu se považuje Manifest z Ventotene. Napsali ho v červnu 1941 Altiero Spinelli, Ernesto Rossi a Eugenio Colorni jako vězni na ostrůvku u Ventotene. Navrhoval federativní evropskou republiku jako cestu, jak zabránit dalším válkám. Spinelli se později stal europoslancem a Evropský parlament 14. února 1984 schválil jeho návrh smlouvy o Evropské unii (237 hlasů pro, 31 proti). Vlády ho odložily (Wikipedie).
Klíčový je rozdíl mezi dvěma způsoby rozhodování. Nadnárodní (supranacionální) model znamená, že společné instituce mají vlastní pravomoci a jednotlivý stát může být přehlasován. Mezivládní model znamená, že rozhodují vlády států a každá má fakticky právo veta. EU kombinuje obojí: od 50. let se posouvá k nadnárodnímu systému, formální plán stát se federací ale podle stavu z dubna 2026 nemá (Wikipedie, Wikipedie).
Mezi oběma póly: Evropa národů a Evropa více rychlostí
Představě EU jako spolupráce suverénních států, kde hlavní slovo mají vlády, se často říká „Evropa národů“. Příkladem je Fouchetův plán francouzského prezidenta Charlese de Gaulla z roku 1961: „Unie evropských národů“ bez nadnárodních institucí, se společnou zahraniční a obrannou politikou. Ostatní státy o něj neměly zájem a plán neprošel (Wikipedie).
Evropa více rychlostí znamená, že se státy integrují různým tempem. Do jisté míry to už platí: euro ani Schengen nemají všichni členové a nejméně devět států může využít posílenou spolupráci, jako u rozvodového práva nebo patentů. Evropská komise 1. března 2017 v Bílé knize o budoucnosti Evropy popsala pět scénářů. Jeden z nich, „Kdo chce víc, dělá víc“, počítá s postupem ochotných států třeba v obraně (Wikipedie).
| Přístup | Co chce | Příklady konkrétních dopadů |
|---|---|---|
| Tvrdý euroskepticismus | vystoupit z EU nebo odmítnout integraci jako celek | odchod podle článku 50; celní prohlášení a vlastní pravidla pobytu vůči EU (Spojené království od 2021) |
| Měkký euroskepticismus | zůstat v EU, ale odmítat vybrané politiky nebo další prohlubování | výjimky z pravidel (Dánsko 1992), odkládání eura, odpor k novým pravomocím EU |
| Mezivládní přístup („Evropa národů“) | spolupráce suverénních států, rozhodují hlavně vlády | jednomyslnost u daní, zahraniční politiky a rozpočtu; silnější národní parlamenty |
| Evropa více rychlostí | ochotné státy jdou dál, ostatní se mohou připojit později | euro a Schengen jen pro část členů; posílená spolupráce nejméně devíti států |
| Federalismus | evropská federace se silnými společnými institucemi | víc hlasování většinou, silnější Evropský parlament, společné politiky místo národních |
Tabulka je zjednodušení, v různých otázkách může tentýž politik stát jinde. Frakcím v Evropském parlamentu a evropským stranám se budeme věnovat samostatně.
Jak se spor projevil v praxi
Maastricht a dánské „ne“ (1992)
Maastrichtská smlouva z 7. února 1992 založila Evropskou unii, zavedla evropské občanství a připravila společnou měnu (Wikipedie). Dánští voliči ji 2. června 1992 v referendu těsně odmítli: proti bylo 50,72 % hlasujících při účasti 83,05 % (Wikipedie). Platit mohla jen po ratifikaci všemi státy, Dánsko proto v Edinburghu získalo čtyři výjimky: z hospodářské a měnové unie, ze společné obranné politiky, ze spravedlnosti a vnitřních věcí a z evropského občanství. V dalším referendu v roce 1993 smlouvu přijalo.
Česko: referendum o vstupu (2003)
Jediné celostátní referendum v historii Česka se konalo 13. a 14. června 2003 na základě jednorázového ústavního zákona č. 515/2002 Sb. Podle volby.cz přišlo 55,21 % z 8 259 525 oprávněných voličů. Pro vstup bylo 3 446 758 hlasů (77,3 % platných), proti 1 010 448 (22,7 %). Česko se stalo členem EU 1. května 2004 a 21. prosince 2007 vstoupilo do schengenského prostoru (Wikipedie). Přímou demokracii v Česku rozebírá článek o demokracii.
Evropská ústava neprošla (2005)
Smlouvu o Ústavě pro Evropu ratifikovalo 18 států, ve Francii ji ale 29. května 2005 odmítlo 54,68 % hlasujících (účast 69,34 %) a v Nizozemsku 1. června 2005 dokonce 61,54 % (účast 63,30 %) (Wikipedie). Po „období reflexe“ se většina obsahu přenesla do Lisabonské smlouvy, která dosavadní smlouvy jen mění.
Lisabonská smlouva a česká ratifikace (2008–2009)
Lisabonská smlouva byla podepsána 13. prosince 2007. Irsko ji v červnu 2008 v referendu odmítlo a v říjnu 2009 po ústupcích schválilo. Smlouva poprvé výslovně upravila vystoupení z EU, článek 50 Smlouvy o EU (Wikipedie).
V Česku smlouvu nejprve přezkoumal Ústavní soud na návrh Senátu. V nálezu Pl. ÚS 19/08 z 26. listopadu 2008 rozhodl, že napadené články ani Listina základních práv EU nejsou v rozporu s ústavním pořádkem. Mimo jiné napsal, že integrační proces EU se neděje radikálním způsobem, který by znamenal „ztrátu“ národní suverenity, ale jde o proces evoluční. Sněmovna pak smlouvu schválila 18. února 2009 (125 hlasů pro, 61 proti) a Senát 6. května 2009 (54 pro, 20 proti) (Wikipedie).
V září 2009 podala skupina senátorů druhý návrh, na přezkum smlouvy jako celku. Prezident Václav Klaus mezitím s odkazem na Benešovy dekrety požadoval pro Česko výjimku z Listiny základních práv EU, jakou měly Polsko a Spojené království. Evropská rada ji 29. října 2009 přislíbila s tím, že se doplní při příští přístupové smlouvě. Ústavní soud 3. listopadu 2009 nálezem Pl. ÚS 29/09 rozhodl, že Lisabonská smlouva jako celek ani její ratifikace nejsou v rozporu s ústavním pořádkem. Prezident smlouvu podepsal téhož odpoledne. Česko 13. listopadu 2009 jako poslední stát uložilo ratifikační listinu a 1. prosince 2009 smlouva vstoupila v platnost.
Slíbená výjimka se nakonec neuskutečnila: Senát se proti ní v roce 2011 vyslovil usnesením a v únoru 2014 nová vláda žádost stáhla (Wikipedie).
Brexit: první stát, který odešel
Ve Spojeném království se 23. června 2016 hlasovalo o setrvání v EU. Pro odchod bylo 17 410 742 hlasů (51,89 %), pro setrvání 16 141 241 (48,11 %), účast dosáhla 72,21 % (Wikipedie podle údajů britské volební komise). Referendum nebylo právně závazné. Země z EU vystoupila 31. ledna 2020 ve 23:00 londýnského času, tedy o půlnoci našeho času, jako jediný stát v historii Unie. Do konce roku 2020 ještě platilo přechodné období, kdy zůstala v jednotném trhu i celní unii (Wikipedie). Co se změnilo potom:
- Zboží a cla: dohoda o obchodu a spolupráci se uplatňuje od 1. ledna 2021 a v platnost vstoupila 1. května 2021. Zaručuje nulová cla a kvóty pro zboží, které splní pravidla původu (Evropská komise). Pro celní účely je ale Spojené království třetí zemí: při vývozu i dovozu se podává celní prohlášení a u některého zboží je nutná licence (Evropská komise, DG TAXUD). Pro malý e-shop to znamená víc papírování než při prodeji do Německa.
- Pobyt a práce: občané EU, kteří tam žili do konce roku 2020, museli většinou do 30. června 2021 požádat o status v programu EU Settlement Scheme (gov.uk). Noví příchozí za prací se řídí britskými vízovými pravidly.
- Cestování: na dovolenou nebo krátkou cestu dnes občan EU potřebuje elektronické cestovní povolení ETA, které stojí 20 liber (gov.uk), a zpravidla cestovní pas. Občanský průkaz stačí jen v některých případech, například držitelům statusu z EU Settlement Scheme (gov.uk).
- Telefon: „roaming jako doma“ platí v EU, EHP, Moldavsku a na Ukrajině, na Spojené království se nevztahuje. Někteří operátoři ho tam ale rozšířili sami (Your Europe).
Euro: závazek bez data
Česko se podle ČNB při vstupu do EU zavázalo přijmout euro, termín ale určen není. Podmínkou je splnit čtyři maastrichtská kritéria: cenovou stabilitu, zdravé veřejné finance, stabilitu měnového kurzu (účast v mechanismu ERM II) a sblížení úrokových sazeb. Podle společného vyhodnocení ministerstva financí a ČNB splnila ČR v roce 2024 kritérium úrokových sazeb a veřejných financí. Nesplnila kritérium cenové stability a formálně ani kurzové kritérium, protože v ERM II není. Vláda 9. dubna 2025 vzala na vědomí doporučení termín zatím nestanovovat (MF ČR). Další vyhodnocení má dostat do konce března 2030.
Firmám by euro podle vyhodnocení z roku 2025 odstranilo kurzové riziko, snížilo transakční náklady a zlevnilo financování. Proti tomu stojí ztráta vlastní měnové politiky a pružného kurzu, který tlumí hospodářské otřesy.
Jednomyslnost, nebo většina?
Praktickou osou sporu je hlasování v Radě EU, kde zasedají ministři států. Výchozím pravidlem je kvalifikovaná většina: pro musí být nejméně 55 % států (15 z 27), které zastupují nejméně 65 % obyvatel EU. Jednomyslnost, tedy právo veta každého státu, platí jen v citlivých oblastech. Patří sem zahraniční a bezpečnostní politika, nová práva občanů EU, přijímání nových členů, financování a dlouhodobý rozpočet EU, sjednocování nepřímých daní a část justice, vnitra a sociální ochrany (Rada EU).
Federalisté chtějí většinové hlasování rozšířit, aby jeden stát nemohl zablokovat ostatní. Euroskeptici a zastánci mezivládního přístupu vidí ve vetu pojistku, že menší stát nebude přehlasován třeba v daních. Přejít k většině jde i bez revize smluv, takzvanou překlenovací klauzulí. Musí o tom ale jednomyslně rozhodnout Evropská rada a stačí námitka jediného národního parlamentu do šesti měsíců, aby neplatila (Wikipedie).
Co to znamená pro běžné lidi a podnikatele
- Jednotný trh: funguje od 1. ledna 1993 a zaručuje volný pohyb zboží, služeb, kapitálu a osob (Wikipedie). Firma prodává do jiných států EU bez cel a celních prohlášení.
- Pobyt, práce a hranice: občan EU může žít a pracovat v jiném členském státě. Při pobytu delším než tři měsíce se registruje a po pěti letech může získat trvalý pobyt (Your Europe). Schengen navíc ruší běžné kontroly na vnitřních hranicích.
- Peníze z EU a odvody: podle ministerstva financí získala ČR v roce 2025 z rozpočtu EU 99,6 mld. Kč a odvedla 68,4 mld. Kč, tedy o 31,1 mld. Kč víc, než zaplatila. S prostředky z dočasného Nástroje EU na podporu oživení (46,8 mld. Kč) byla čistá pozice 77,9 mld. Kč. Nejvíc přišlo z kohezních fondů (63,6 mld. Kč) a zemědělské politiky (26,4 mld. Kč). Od vstupu v roce 2004 do konce roku 2025 Česko odvedlo 1 bilion Kč a získalo 2,11 bilionu Kč.
- Regulace a papírování: evropská pravidla se týkají i drobných podnikatelů a jejich náklady patří k častým argumentům kritiků. Evropská komise si sama dala cíl snížit do konce svého mandátu administrativní zátěž firem o 25 % a u malých a středních podniků o 35 %. Odhaduje to na úsporu 37,5 miliardy eur (Evropská komise).
Euroskeptici z těchto faktů zdůrazňují náklady regulace, odvody a menší možnost rozhodovat doma, federalisté přístup na trh, dotace a sílu společného postupu. Čísla ale platí pro obě strany stejně.
Časté otázky
Je euroskeptik totéž co odpůrce EU?
Ne vždy. Odpůrce členství odpovídá tvrdému euroskepticismu. Měkký euroskeptik v EU zůstat chce, nesouhlasí jen s některými politikami nebo s dalším prohlubováním integrace.
Chtějí federalisté zrušit národní státy?
Federace podle obvyklé definice zachovává členské státy jako částečně samosprávné celky se společnou ústřední vládou. EU formální plán stát se federací nemá.
Může stát z EU vystoupit?
Ano. Článek 50 Smlouvy o EU, zavedený Lisabonskou smlouvou, umožňuje každému členskému státu vystoupit v souladu s jeho ústavními předpisy. Spojenému království trval odchod od referenda zhruba tři a půl roku.
Musí Česko přijmout euro?
Při vstupu do EU se k tomu zavázalo, termín ale stanovený není a do mechanismu ERM II nevstoupilo. Vláda v dubnu 2025 vzala na vědomí doporučení ministerstva financí a ČNB datum zatím nestanovovat.
Související články: Politické směry přehledně: levice, pravice a střed, Nacionalismus a vlastenectví, Populismus: lid proti elitám a Demokracie: přímá, zastupitelská, liberální vs. neliberální.
Zdroje
- Taggart, P., Szczerbiak, A. (2004): Contemporary Euroscepticism in the party systems of the European Union candidate states of Central and Eastern Europe. European Journal of Political Research 43(1)
- Wikipedia: Euroscepticism
- Wikipedia: Ventotene Manifesto
- Wikipedia: Altiero Spinelli
- Wikipedia: Federalisation of the European Union
- Wikipedia: Supranational union
- Wikipedia: Fouchet Plan
- Wikipedia: Multi-speed Europe (vč. Bílé knihy o budoucnosti Evropy 2017)
- Wikipedia: Maastricht Treaty
- Wikipedia: 1992 Danish Maastricht Treaty referendum
- Ústavní zákon č. 515/2002 Sb., o referendu o přistoupení ČR k EU
- volby.cz: Referendum o přistoupení ČR k EU 2003, výsledky za ČR
- Wikipedia: Schengen Area
- Wikipedia: Treaty establishing a Constitution for Europe
- Wikipedia: Treaty of Lisbon
- Ústavní soud: nález Pl. ÚS 19/08 z 26. 11. 2008 (Lisabonská smlouva I)
- Ústavní soud: nález Pl. ÚS 29/09 z 3. 11. 2009 (Lisabonská smlouva II)
- Wikipedia: Ratification of the Treaty of Lisbon
- Wikipedia: Opt-outs in the European Union
- Wikipedia: 2016 United Kingdom European Union membership referendum
- Wikipedia: Brexit
- Evropská komise: EU-UK Trade and Cooperation Agreement
- Evropská komise, DG TAXUD: United Kingdom (celní pravidla po brexitu)
- gov.uk: Apply to the EU Settlement Scheme
- gov.uk: Visiting the UK as an EU, EEA or Swiss citizen
- gov.uk: Apply for an electronic travel authorisation (ETA)
- Your Europe: Roaming – používání mobilního telefonu v EU
- Česká národní banka: Přijetí eura
- Ministerstvo financí: Vláda termín přijetí eura prozatím nestanoví (9. 4. 2025)
- MF a ČNB: Vyhodnocení plnění maastrichtských kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou (2025, PDF)
- Rada EU: How does the Council vote?
- Wikipedia: European single market
- Your Europe: Pobytová práva
- Ministerstvo financí: Čistá pozice vůči EU dosáhla za rok 2025 výše 77,9 mld. Kč (29. 1. 2026)
- Evropská komise: Simplification and implementation
Informace odpovídají stavu k 18. 11. 2026 podle uvedených zdrojů. Článek je obecný přehled, nehodnotí současné politické strany ani politiky a nedoporučuje, koho volit.

