Komunismus: co chtěl, jak fungoval v ČSSR a co znamenal pro lidi a podnikatele
Komunismus je v české paměti spojený s koncem demokracie v únoru 1948, s politickými procesy i s každodenním životem v ČSSR. Navazuje na úvodní článek série o politických směrech a popisuje, co komunismus podle jeho teoretiků chtěl, jak to fungovalo v Československu v letech 1948–1989 a co to znamenalo pro lidi, živnostníky a zemědělce. Držíme se ověřených faktů a u klíčových údajů uvádíme zdroj a rok. Článek nehodnotí žádnou současnou stranu.
Co komunismus chtěl: teorie
Britannica komunismus popisuje jako politické a hospodářské učení, které chce nahradit soukromé vlastnictví a ekonomiku založenou na zisku veřejným vlastnictvím alespoň hlavních výrobních prostředků, tedy dolů, továren a přírodních zdrojů. Cílem je společnost bez tříd. Většina myšlenek vychází z Karla Marxe a Bedřicha Engelse a z jejich Komunistického manifestu z roku 1848.
V díle Kritika Gothajského programu (1875) Marx podle Britanniky rozlišil dvě fáze: přechodnou, v níž pracující ovládají stát i hospodářství a odměňují se podle odvedené práce, a pozdější bezstátní společnost se zásadou „každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb“. Lenin a bolševici převzali moc v Rusku v roce 1917 a o rok později si vzali název Komunistická strana. Od té doby se komunismus většinou spojuje se sovětským modelem: vládne jedna strana, která netoleruje opozici, a stát řídí majetek, mzdy, ceny i výrobní cíle (tzv. příkazová ekonomika).
Jak se komunisté dostali k moci v Československu
Komunistická strana Československa vznikla v květnu 1921 (Wikipedie). Po válce byla v koalici a ve volbách v roce 1946 se podle téhož zdroje stala nejsilnější stranou; předseda Klement Gottwald se stal premiérem. V únoru 1948 vyvrcholila vládní krize, vznikla nová vláda Národní fronty a svobodné volby i další politické svobody byly podle Wikipedie v praxi zrušeny. Zákon o protiprávnosti komunistického režimu z roku 1993 vymezuje období nedemokratického režimu od 25. února 1948 do 17. listopadu 1989 (zákon č. 198/1993 Sb.).
Znárodnění, konec podnikání a kolektivizace
Znárodňování začalo ještě před převratem: dekret č. 100/1945 Sb. z 24. října 1945 znárodnil doly, energetiku, hutě a další velké průmyslové podniky. V roce 1948 přišla další vlna. Zákon č. 114/1948 Sb. z 28. dubna 1948 se vztahoval i na podniky, které od 1. ledna 1946 dosáhly padesáti zaměstnanců nebo činných osob.
Menší podnikatele režim vytlačoval hlavně daněmi a omezením obchodu. Studie v časopise Acta Oeconomica Pragensia uvádí, že daňové zákony z prosince 1952 stanovily samostatně pracujícímu obchodníkovi nebo autodopravci daň 12 000 Kčs ročně, s jedním zaměstnancem 25 000 Kčs a se třemi a více zaměstnanci 70 000 Kčs. Počet soukromých živnostenských závodů klesl z 249 582 na konci roku 1950 na 91 289 o dva roky později a soukromých obchodů zůstalo v roce 1953 jen 1 279. Autor studie z toho usuzuje, že se vedení státu snažilo potlačit podnikání v oborech, které měly „kapitalistické“ ódium. Dnešní pravidla popisuje postup založení živnosti.
Zemědělce se režim snažil dostat do družstev. Zákon č. 69/1949 Sb. o jednotných zemědělských družstvech formálně počítal s dobrovolným vstupem, ale podle Sociologické encyklopedie byli zemědělci ke vstupu nuceni ekonomickými tlaky (obtížně splnitelné povinné dodávky), vyhrožováním a perzekucí. Tzv. kulaci byli postihováni zabavováním majetku, vystěhováním z obcí a vězněním v pracovních táborech.
Za jedno desetiletí se podle téhož zdroje struktura českého zemědělství úplně změnila: místo statisíců hospodářství středních a drobných rolníků vzniklo zhruba 11 tisíc družstev (JZD) a asi 200 státních statků a soukromá hospodářství až na výjimky zmizela. Wikipedie uvádí i obrat: od jara 1953 se družstva rozpadala a do června 1954 se 29 % družstevníků vrátilo k soukromému hospodaření. Církvím se omezoval majetek i činnost; v dubnu 1950 bylo podle Wikipedie při tzv. Akci K zlikvidováno 219 řeholních domů mužských řádů a internováno 2 376 řeholníků.
Plánované hospodářství, mzdy, bydlení a fronty
Od roku 1949 se hospodářství řídilo pětiletými plány, přičemž první pětiletka podle Wikipedie upřednostnila těžký průmysl před spotřebním. Typickým rysem byla nadprodukce v některých odvětvích a chronický nedostatek běžného zboží, například banánů či masa; část západního zboží se prodávala v prodejnách Tuzex za zvláštní poukázky (bony). Podle téhož zdroje byla nezaměstnanost nezákonná a trestná jako příživnictví. Měnová reforma z 1. června 1953 směnila staré koruny za nové v poměru 1:5 u menších a 1:50 u větších částek; životní náklady podle téhož zdroje po ní vzrostly o 29 % a mzdy o 4,5 %.
ČT edu k životu v 70. a 80. letech uvádí, že fronty prakticky na cokoli patřily k běžnému dni, nedostatkové zboží prodavači schovávali pro známé a rozšířily se úplatky, podpultový prodej a veksláci. Na nový automobil Škoda Favorit se čekalo v pořadníku.
Bydlení bylo levné, ale těžko dostupné. Podle Seznamu Zpráv vyšel nájem bytu 3+1 o 70 m² na 175 Kčs měsíčně (2,50 Kčs za m²), ale na byt se čekalo na dlouhém pořadníku a často pomáhaly známosti či úplatky. Průměrná hrubá mzda činila koncem roku 1989 podle téhož zdroje 3 170 Kčs; při srovnávání s dneškem pomůže vědět, jaký je rozdíl mezi mediánem a průměrem mzdy. V 80. letech podle Wikipedie životní úroveň stagnovala a zaostávala za Západem: HDP na hlavu bylo v roce 1950 vyšší než v Rakousku, v roce 1989 dosahovalo 58 % rakouské úrovně.
Svobody, cestování, školy a víra
Zákon o protiprávnosti z roku 1993 uvádí, že režim upíral občanům jakoukoli možnost svobodného vyjádření politické vůle a znemožňoval jim výkon povolání nebo dosažení vyššího vzdělání i svobodné vycestování (zákon č. 198/1993 Sb.). Součástí života byla cenzura, působení Státní bezpečnosti (StB) a kádrové posudky.
Cestování do zahraničí vyžadovalo výjezdní doložku. Podle Wikipedie bylo nutné doložit doporučení zaměstnavatele či školy, zaplatit kolek za 50 Kčs a vyřizování trvalo asi měsíc; doložku šlo odmítnout nebo odebrat. Hranice se otevřely až v prosinci 1989 (Wikipedie).
Po okupaci vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 následovala tzv. normalizace. Wikipedie uvádí tuhou cenzuru, vyloučení 327 000 lidí z KSČ a odchod asi 350 000 lidí z práce; mnoha mladým lidem byl z kádrových důvodů znemožněn přístup ke studiu. Podle ČT edu bylo za normalizace běžné říkat veřejně něco jiného, než co si lidé doopravdy mysleli.
Teorie a praxe v ČSSR
| Oblast | Teorie | Praxe v ČSSR (1948–1989) |
|---|---|---|
| Vlastnictví | Společné vlastnictví výrobních prostředků | Znárodnění velkých podniků, likvidace soukromého podnikání, zemědělská družstva |
| Hospodářství | Plán místo trhu | Pětiletky, nedostatek spotřebního zboží, fronty, Tuzex |
| Společnost | Beztřídní společnost | Na venkově se majetkové rozdíly vyrovnávaly, ale kariéra a studium závisely na kádrových posudcích |
| Moc | Přechod ke společnosti bez státu | Vedoucí role jedné strany, silný státní aparát a StB |
| Práce | Odměna podle práce, později podle potřeb | Jistota zaměstnání, ale nezaměstnanost byla trestná, mzdy určoval stát |
| Svoboda | Rozvoj člověka ve společnosti bez vykořisťování | Cenzura, omezené cestování, výjezdní doložka |
Oběti a perzekuce
V letech 1948–1989 bylo podle Archivu bezpečnostních složek (údaje z roku 2024) odsouzeno přibližně 205 486 lidí, 248 popraveno, 4 500 zemřelo ve věznicích, 327 zahynulo na hranicích a asi 170 938 občanů emigrovalo. Jde o odhady a jiné zdroje se liší: počet obětí na hranicích uvádí ČT24 podle zjištění Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu na 280.
Největším politickým procesem byl případ Milady Horákové. Byla zatčena 27. září 1949 a proces se třinácti obžalovanými se konal 31. května až 8. června 1950; čtyři rozsudky smrti byly vykonány 27. června 1950 na Pankráci. Podle Ústavu pro studium totalitních režimů šlo o první proces, na němž se výrazně podíleli sovětští poradci; navázalo na něj 35 tzv. okrajových procesů a obžalováno bylo celkem 639 osob. Od jara 1949 vznikly u Jáchymova, Horního Slavkova a Příbramě dvě desítky pracovních táborů, kterými podle Ministerstva obrany prošlo asi 70 tisíc vězňů. Po roce 1968 odešla podle Wikipedie třetí vlna Čechů a Slováků do emigrace.
Co se uvádí jako přínosy a jaká byla cena
Za klady systému se uvádějí zejména sociální jistoty. Wikipedie uvádí, že zaměstnanost byla oficiálně absolutní. Zdravotnictví bylo deklarováno jako bezplatné, ale podle historika Michala Stehlíka v pořadu Českého rozhlasu Plus si ho lidé platili nemocenským pojištěním a systém postupně kolaboval; v 70. letech do něj ještě šly velké investice, o deset let později přišla krize financování. Levné nájemné mělo druhou stranu v nedostatku bytů.
Sociologická encyklopedie u zemědělství za úspěch označuje růst výroby a spotřeby potravin díky mechanizaci a chemizaci, ale zároveň uvádí rozsáhlé porušování zákonnosti, hospodářské ztráty a poškození životního prostředí. Britannica označuje neefektivnost příkazových ekonomik za jednu z příčin pádu Sovětského svazu v roce 1991.
Po roce 1989: rehabilitace, restituce a privatizace
Po listopadu 1989 byla podle Wikipedie 29. listopadu zrušena ústavní vedoucí role KSČ a v červnu 1990 se konaly první svobodné volby. Právní následky řešily mimo jiné zákon č. 119/1990 Sb. o soudní rehabilitaci, zákon č. 403/1990 Sb. o zmírnění některých majetkových křivd a zákon č. 87/1991 Sb. o mimosoudních rehabilitacích. Rozhodné období od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 vymezují zákon č. 87/1991 Sb. i zákon č. 229/1991 Sb. o půdě; znárodnění z roku 1945 proběhlo dříve, a tedy mezi tyto restituce nepatří. Dále proběhla privatizace, mimo jiné kupónová ve dvou vlnách v letech 1992 a 1994 (Wikipedie).
Zákon č. 198/1993 Sb. z 9. července 1993 prohlašuje, že komunistický režim, který rozhodoval o řízení státu od 25. února 1948 do 17. listopadu 1989, byl „zločinný, nelegitimní a je zavrženíhodný“. Jako příčiny uvádí mimo jiné nahrazení tržního hospodářství direktivním řízením a destrukci vlastnického práva.
Jiné komunistické státy
Podle Britanniky je dnes komunismus oficiální formou vlády v pěti zemích: v Číně, Severní Koreji, Laosu, na Kubě a ve Vietnamu. Britannica dodává, že žádná z nich nesplňuje definici komunismu a že kromě Severní Koreje umožňují větší hospodářskou soutěž při zachování vlády jedné strany. Sovětský svaz zanikl v roce 1991.
Související články
- Úvodní přehled série: Politické směry přehledně: levice, pravice a střed.
- Odkud se vzaly pojmy levice a pravice: Co je levice a pravice a jak číst politický kompas.
- Připravujeme samostatné články o socialismu, komunismu a sociální demokracii, o nacismu, liberalismu a o znárodnění. Jakmile vyjdou, odkážeme na ně přímo odtud.
Časté otázky
Jaký je rozdíl mezi komunismem a socialismem?
Podle Britanniky se výklad liší: Marx oba pojmy střídal, Lenin označil socialismus za první fázi a komunismus za druhou. V praxi se komunismem označují režimy ovládané komunistickou stranou.
Kolik lidí zemřelo na hranicích ČSSR?
Odhady se liší. Archiv bezpečnostních složek uvádí 327 obětí, ČT24 podle Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu 280.
Mohli lidé v ČSSR podnikat?
Jen velmi omezeně. Soukromých živnostenských závodů ubylo z 249 582 v roce 1950 na 91 289 v roce 1952 a obchodů bylo v roce 1953 jen 1 279.
Dostali po roce 1989 majetek zpět i ti, o které přišli v roce 1945?
Podle zákonů o restitucích se řešil majetek odňatý od 25. února 1948 do 1. ledna 1990. Znárodnění z roku 1945 mezi ně nepatří.
Informace odpovídají stavu ke 5. 11. 2026 podle Encyclopaedia Britannica, Wikipedie, Sbírky zákonů (zakonyprolidi.cz), Archivu bezpečnostních složek, ÚSTR, ČT24 a dalších uvedených zdrojů. Článek je obecný přehled, nehodnotí současné politické strany a nedoporučuje, koho volit.
