Absolutismus a monarchie: absolutní vs. konstituční a co to znamenalo pro lidi

10.11.2026 Jan Kotlář

Absolutismus popisuje jednoduchou věc: vládu, kterou nikdo nekontroluje. V českých zemích trvala s přestávkami od Bílé hory do druhé poloviny 19. století. Tento článek navazuje na sérii o politických směrech a vysvětluje rozdíl mezi absolutní, konstituční a parlamentní monarchií, jak absolutismus fungoval u nás, co znamenal pro lidi a podnikatele a kde králové vládnou dodnes.

Co je absolutismus

Podle Encyclopaedia Britannica je absolutismus učení i praxe neomezené, centralizované moci, nejčastěji v rukou panovníka. Podstatné je, že vládce nemůže pravidelně kontrolovat ani omezit nikdo jiný: soud, parlament, církev ani voliči. Jako nejznámější vyjádření absolutismu Britannica uvádí výrok francouzského krále Ludvíka XIV. (vládl 1643–1715): „Stát jsem já.“

Absolutní monarchie vznikaly v raném novověku, kdy panovníci omezovali moc církve, šlechty a starého obyčejového práva. V 16. století převládly ve velké části západní Evropy a rozšířené byly i v 17. a 18. století, kromě Francie například ve Španělsku, Prusku a Rakousku. Nejčastěji se obhajovaly teorií „božského práva králů“: panovník má moc od Boha, a proto se lidem nezodpovídá. Thomas Hobbes v knize Leviathan (1651) tvrdil, že pořádek vyžaduje poslušnost jediné vůli.

Absolutní, konstituční a parlamentní monarchie

V monarchii stojí v čele státu panovník, obvykle dědičný. Podle Britanniky se v konstituční monarchii panovník dělí o moc s vládou uspořádanou podle ústavy. Může být skutečnou hlavou státu, nebo jen ceremoniální postavou, a zbytek moci ústava svěřuje parlamentu a soudům. Pokud vláda vzniká z parlamentní většiny a parlament ji může odvolat, mluvíme o parlamentní monarchii.

Typ	Kdo dává zákony	Kontrola moci	Příklad
Absolutní monarchie	Panovník	Žádná pravidelná	Francie Ludvíka XIV., dnes Saúdská Arábie a Vatikán
Konstituční monarchie	Panovník spolu s parlamentem podle ústavy	Ústava, parlament, soudy	Rakouská část monarchie po roce 1867
Parlamentní monarchie	Volený parlament	Parlament kontroluje vládu, panovník nemá politickou moc	Spojené království, Švédsko

Osvícený absolutismus: reformy shora

Britannica popisuje osvícený absolutismus jako vládu absolutních panovníků, kteří prosazovali právní, společenské a vzdělávací reformy podle myšlenek osvícenství. Patřili k nim pruský Fridrich II., ruská Kateřina II., Marie Terezie a Josef II. Obvykle zaváděli správní reformy, náboženskou toleranci a podporovali hospodářství. Nenavrhovali ale nic, co by oslabilo jejich vlastní moc nebo narušilo společenský řád.

Jak absolutismus fungoval v českých zemích

Po Bílé hoře: Obnovené zřízení zemské

Podle Národního archivu znamenala porážka českých stavů na Bílé hoře v roce 1620 konec stavovského státu. Ferdinand II. pak vydal bez souhlasu sněmu Obnovené zřízení zemské, pro Čechy 10. května 1627 a pro Moravu o rok později. Místo stavovství uzákonilo absolutismus: politickou moc držel panovník, české království se stalo dědičným v habsburském rodě, katolictví bylo jediným povoleným vyznáním a němčina byla v úředním styku zrovnoprávněna s češtinou. Stavům zůstalo hlavně povolování zemských daní na sněmu. Zřízení s menšími úpravami platilo až do roku 1848.

Podle přehledu Obnoveného zřízení zemského se šlechtici a měšťané, kteří nechtěli přestoupit ke katolictví, museli vystěhovat. Poddaní tuto možnost neměli a k přestupu byli nuceni. Následovala velká emigrační vlna protestantů.

Marie Terezie: centralizace a daně i pro šlechtu

Za Marie Terezie (vládla 1740–1780) se moc dál soustředila ve Vídni. Podle Národního archivu reformovala v roce 1749 úřady politické správy, financí a soudnictví v celé monarchii a zrušila Českou dvorskou kancelář, která do té doby hájila správní svébytnost českých zemí. Britannica uvádí, že s pomocí hraběte Haugwitze omezila moc zemských stavů nad penězi monarchie a začala rušit daňové výjimky velkých statkářů. Omezit robotu začala až po selských bouřích v Čechách postižených hladomorem. Britannica také uvádí, že zavedla státní cenzuru jako instituci a zároveň zahájila plány na povinnou základní školní docházku.

Josef II.: tolerance a konec nevolnictví

Josef II. (samostatně vládl 1780–1790) je typický osvícený absolutista. Podle Národního archivu povolil tolerančním patentem z 13. října 1781 vedle katolického také luterské, kalvínské a pravoslavné vyznání. Nekatolické modlitebny ale nesměly vypadat jako kostely, tedy bez věží a zvonů. Patentem z 1. listopadu 1781 zrušil nevolnictví. Britannica k tomu uvádí zrušení více než 700 klášterů, které se nevěnovaly vyučování ani péči o nemocné, nový občanský zákoník z roku 1786 a uvolnění tisku.

Rok 1848: krátké jaro ústavnosti

Podle rakouského parlamentu vypukla 13. března 1848 ve Vídni revoluce. Lidé chtěli psanou ústavu, volený parlament a konec cenzury. Císař Ferdinand I. povolil svobodu tisku a v dubnu vláda vydala ústavu. V červenci se sešel první volený říšský sněm s 383 poslanci, 7. září 1848 schválil zrušení roboty a po říjnových bojích ve Vídni byl přesunut do Kroměříže. Jeho návrh ústavy počítal se svrchovaností lidu a s tím, že císař může zákony jen odložit, ne zablokovat. Nový císař František Josef I. sněm 7. března 1849 rozpustil. Tři dny předtím vydal vlastní, takzvanou oktrojovanou březnovou ústavu, která se ale v praxi neuplatnila.

Bachův neoabsolutismus (1851–1860)

Silvestrovskými patenty z 31. prosince 1851 se monarchie vrátila k absolutní vládě. Podle hesla Historického ústavu AV ČR patenty zrušily politická práva, ale potvrdily rovnost před zákonem, náboženskou svobodu v rámci státem uznaných církví a konec poddanství. Vláda odpovídala jen císaři. Tiskový zákon z 27. května 1852 umožňoval úředně zabavit jakékoli noviny i knihy a spolkový zákon z 26. listopadu 1852 podmínil vznik každého spolku úředním povolením.

Po porážce ve válce se Sardinií a Francií v roce 1859 a kvůli špatnému stavu státních financí se císař vzdal absolutní vlády. Podle Wien Geschichte Wiki města Vídně vytvořily Říjnový diplom z 20. října 1860 a Únorový patent z 26. února 1861 dvoukomorový parlament, říšskou radu.

Prosincová ústava 1867: konstituční monarchie

Podle rakouského parlamentu schválila říšská rada v prosinci 1867 soubor základních zákonů, kterým se říká prosincová ústava. Omezila císařovo právo vydávat nouzová nařízení a zavedla odpovědnost ministrů. Nejdůležitější byl základní zákon č. 142/1867 ř. z. o všeobecných právech občanů z 21. prosince 1867, který v Rakousku platí dodnes. Stanovil mimo jiné, že:

všichni občané jsou si před zákonem rovni (čl. 2),
lidé i majetek se mohou volně pohybovat po celém státě (čl. 4),
vlastnictví je nedotknutelné a vyvlastnit lze jen podle zákona (čl. 5),
každý občan se může usadit kdekoli, kupovat nemovitosti a za zákonných podmínek provozovat jakoukoli výdělečnou činnost (čl. 6),
občané se mohou shromažďovat a zakládat spolky (čl. 12),
tisk nesmí podléhat cenzuře (čl. 13) a každý má plnou svobodu víry a svědomí (čl. 14).

Monarchie tím přestala být absolutní a stala se konstituční: císař vládl dál, ale zákony schvaloval parlament.

Co absolutismus znamenal pro běžné lidi

Hlas ve věcech státu: žádný. Zákony vydával panovník, volený parlament ve Vídni zasedal jen krátce v letech 1848–1849 a znovu až od 60. let 19. století.
Daně: o zemských daních jednaly stavy, tedy šlechta, duchovenstvo a města, ne obyčejní lidé. Velcí statkáři měli daňové výjimky, které začala rušit až Marie Terezie.
Víra: od roku 1627 jen katolická, od roku 1781 tolerance tří dalších vyznání, plná svoboda víry až v roce 1867.
Slovo a tisk: cenzura byla pravidlem. Krátce ji uvolnil Josef II. a revoluce 1848, trvale ji zakázala až prosincová ústava.
Stěhování a sdružování: poddaný se mohl bez svolení vrchnosti stěhovat až po roce 1781. Spolky potřebovaly v 50. letech 19. století úřední povolení.
Majetek: nedotknutelnost vlastnictví a právo volně kupovat nemovitosti zaručil zákon až v roce 1867.

A co podnikatelé a řemeslníci?

Podle rakouského ministerstva hospodářství mohl už ve 14. a 15. století otevřít a vést řemeslnou dílnu jen člen cechu a jak se řemeslo provozuje, určovaly cechovní řády. Absolutistický stát si cechy postupně podřídil. Podle Internetového centra pro studium cechů byl generální cechovní patent Karla VI. z 16. listopadu 1731 první úpravou, která platila pro všechny cechy v českých zemích. Cechy musely předložit svá privilegia k revizi královským úřadům. Rakouské ministerstvo dodává, že živnostenské právo bylo roztříštěné a začít podnikat bylo čím dál těžší.

Zlom přinesl živnostenský řád č. 227/1859 ř. z. z 20. prosince 1859, účinný od 1. května 1860. Vycházel ze zásady svobody podnikání a omezení zůstala hlavně u koncesovaných živností, například stavebních nebo hostinských. Podle Archivu hlavního města Prahy zrušil cechovní zřízení a cechy nahradila živnostenská společenstva. Ta dál dohlížela na řemesla, bojovala proti fušerství a vedla výchovu učňů. Novela z roku 1883 pak u řemeslných živností zavedla povinnost prokázat odbornou způsobilost. Živnostenský řád vznikl ještě za neoabsolutismu; podle Historického ústavu AV ČR byl prostor pro podnikání jednou z opor tohoto režimu.

Monarchie dnes: kde král jen reprezentuje a kde vládne

Spojené království: podle oficiálního webu britské královské rodiny je britská monarchie konstituční: panovník je hlavou státu, ale zákony přijímá volený parlament a král už nemá politickou ani výkonnou roli.
Švédsko: podle švédského parlamentu zrušila královský absolutismus už ústava z roku 1809. Podle dnešní ústavy z roku 1974 je král dál hlavou státu, ale nemá žádnou politickou moc a jeho role je čistě ceremoniální. Vládu může parlament odvolat vyslovením nedůvěry.
Saúdská Arábie: podle Základního zákona o vládě z roku 1992 (text na webu Šúry) je formou vlády monarchie a vládnou potomci zakladatele krále Abdulazíze. Podle šesté kapitoly je král nejvyšší instancí pro soudní, výkonnou i normotvornou moc, sám je předsedou vlády a zákony se schvalují královskými dekrety. Podle Britanniky jmenuje všechny členy poradního sboru Šúrá král.
Vatikán: oficiální web Městského státu Vatikán sám uvádí, že formou vlády je absolutní monarchie. Podle Základního zákona z 31. července 2026 má papež jako panovník plnou moc zákonodárnou, výkonnou i soudní (čl. 1).

Česká republika monarchií není. Podle čl. 1 Ústavy ČR je svrchovaným, jednotným a demokratickým právním státem a podle čl. 2 je zdrojem veškeré státní moci lid. Monarchie u nás skončila v roce 1918; podle prozatímní ústavy z 13. listopadu 1918 se hlavou státu stal prezident.

Absolutismus a politické směry

Řada politických směrů vznikla jako reakce na absolutismus. Proti božskému právu králů vystoupil klasický liberalismus: John Locke tvrdil, že moc má stát na souhlasu ovládaných a chránit život, svobodu a majetek. Dělení na levici a pravici vzniklo v roce 1789 ve francouzském Národním shromáždění, kde příznivci krále seděli vpravo. Moderní konzervatismus se zrodil jako odpověď na Francouzskou revoluci a označení „konzervativní“ se poprvé objevilo u stoupenců obnovené francouzské monarchie po roce 1815.

Související články: Politické směry přehledně: levice, pravice a střed, Feudalismus: jak fungoval, nevolnictví, robota a co z něj zbylo, Liberalismus: svoboda, trh a právní stát a Konzervatismus: co chce zachovat a proč.

Časté otázky

Jaký je rozdíl mezi absolutní a konstituční monarchií?

V absolutní monarchii panovník vydává zákony sám a nikdo ho pravidelně nekontroluje. V konstituční monarchii ho omezuje ústava a zákony schvaluje parlament. V parlamentní monarchii navíc vláda závisí na důvěře parlamentu a panovník má hlavně ceremoniální roli.

Byl Josef II. absolutista?

Ano, takzvaný osvícený absolutista. Prosadil velké reformy, například toleranční patent a zrušení nevolnictví, ale nařídil je sám, bez parlamentu, a svou moc nijak neomezil.

Proč se mluví o Bachově absolutismu?

Podle ministra vnitra Alexandra Bacha. Historický ústav AV ČR ale upozorňuje, že název je nepřesný: rozhodující slovo měli premiér Felix Schwarzenberg a císař František Josef I., proto historici dávají přednost výrazu neoabsolutismus.

Které státy jsou dnes absolutní monarchie?

Jako absolutní monarchii se oficiálně označuje Vatikán. V Saúdské Arábii soustřeďuje král podle Základního zákona z roku 1992 zákonodárnou, výkonnou i soudní moc. Ve Spojeném království nebo ve Švédsku naopak panovník politickou moc nemá.

Kdy v českých zemích skončil absolutismus?

Přerušen byl už v letech 1848–1849, znovu skončil v letech 1860–1861 a definitivně ho nahradila prosincová ústava z roku 1867. Samotná monarchie u nás skončila v roce 1918.

Zdroje

Informace odpovídají stavu k 10. 11. 2026 podle uvedených zdrojů. Článek je obecný přehled, nehodnotí současné politické strany a nedoporučuje, koho volit.

Zobrazeno: 32

Hodnocení

Sdílením pomůžeš šířit pravdu.