Libertarianismus: co chce a co by znamenal pro lidi a podnikatele

Libertarianismus se objevuje v diskusích o daních, regulacích nebo drogách, často bez vysvětlení. Tento článek navazuje na sérii o politických směrech a věcně popisuje, co libertarianismus chce, jeho hlavní proudy, čím se liší od klasického liberalismu a od konzervatismu, proč ho zatím žádný stát nezavedl celý a co by jeho myšlenky znamenaly pro běžné lidi i podnikatele. Nehodnotíme žádnou dnešní stranu a nedoporučujeme, koho volit.

Co je libertarianismus: jádro myšlenky

Podle Encyclopaedia Britannica je libertarianismus politická filozofie, která považuje svobodu jednotlivce za nejvyšší politickou hodnotu. Lze ho chápat jako formu klasického liberalismu spojeného s Johnem Lockem, Johnem Stuartem Millem, Adamem Smithem nebo Thomasem Jeffersonem. Každý má mít tolik svobody jednání, kolik je slučitelné se stejnou svobodou všech ostatních. Britannica dodává, že ústřední otázkou pro libertariány není jednotlivec proti komunitě, ale souhlas proti donucení.

Stanfordská encyklopedie filozofie popisuje libertarianismus jako rodinu názorů, pro které je donucení protikladem svobody. Lidi lze podle nich oprávněně donutit k tomu, aby neomezovali svobodu druhých. Nelze je ale nutit, aby sloužili dobru ostatních členů společnosti, ba ani svému vlastnímu dobru.

• Vlastnictví sebe sama (self-ownership): každý člověk má vlastnická práva ke svému tělu a životu a smí s nimi dělat, co chce, pokud nezasahuje do stejného práva ostatních.
• Zásada neagrese (non-aggression principle): zahájit násilí nebo hrozbu násilím vůči jinému je nespravedlivé. Bránit se smí.
• Soukromé vlastnictví a volný trh: majetek je podle Stanfordské encyklopedie podstatnou součástí osobní svobody; ekonomika má stát na svobodě smluv a dobrovolné směně.
• Malý, nebo žádný stát: přerozdělování bohatství a většinu hospodářských regulací libertariáni podle Stanfordské encyklopedie považují za neoprávněné donucení.

Minimální stát: „noční hlídač“

Nejznámější podobou je takzvaný minimální stát. Americký filozof Robert Nozick ho obhajoval v knize Anarchy, State, and Utopia (Anarchie, stát a utopie, 1974). Podle Britanniky jde o stát, který funguje v zásadě jako „noční hlídač“ a má jen pravomoci nutné k ochraně občanů před násilím, krádeží a podvodem. Stát by podle Nozicka neměl regulovat ceny ani stanovovat minimální mzdu a neměl by z povinných daní financovat veřejné školství a zdravotnictví. Povinné daně na cokoli nad rámec minimálního státu Nozick přirovnával k nucené práci.

Podle Internet Encyclopedia of Philosophy mohou v minimálním státě legitimně existovat policie, soudy a armáda, ale nic víc. Regulace nebo zákaz prodeje drog, povinná vojenská služba, daňově financovaná podpora chudých nebo dokonce stavba veřejných silnic by byly podle tohoto pojetí porušením práv.

Hlavní proudy

• Minarchismus (minimální stát): stát ano, ale jen policie, soudy a obrana. Typickým autorem je Nozick.
• Anarchokapitalismus: podle Internet Encyclopedia of Philosophy je i minimální stát příliš velký; ochranu, soudy a dokonce právo by měly poskytovat soukromé firmy na trhu. K hlavním autorům patří ekonom Murray Rothbard.
• Levicový libertarianismus: podle Stanfordské encyklopedie sdílí silná práva k vlastní osobě, ale přírodní zdroje (půda, voda, nerosty) mají podle něj patřit všem rovným dílem. Kdo si je přivlastní, má ostatním platit; to může být základem určitého přerozdělování. Rozvíjeli ho například Hillel Steiner, Peter Vallentyne a Michael Otsuka.
• Klasičtí liberálové na pomezí: podle IEP sdílejí důvěru v trh, ale připouštějí, aby stát zajišťoval veřejné statky nebo i omezené dávky z daní.

Podle Stanfordské encyklopedie filozofie slovo libertarian v 19. století označovalo ve Francii komunistické anarchisty; v dnešním smyslu ho převzali až v polovině 20. století liberálové, kteří odmítali poválečné rozšiřování role státu v ekonomice.

Nozick, Rothbard, Hayek, Mises a Friedman: kdo je kdo

Podle Stanfordské encyklopedie byla Nozickova kniha z roku 1974 první, kvůli které se akademická filozofie musela libertariánskými myšlenkami vážně zabývat. Britannica uvádí, že Nozick během studia četl Friedricha Augusta von Hayeka a Ludwiga von Misese a pod jejich vlivem se jeho dřívější socialistické názory změnily.

Hayek a Mises patřili k rakouské ekonomické škole. Z jejich prací (Mises 1935, Hayek 1945) vychází podle Stanfordské encyklopedie argument, že znalosti rozptýlené ve společnosti nedokáže soustředit ani dobře míněný ústřední plánovač; podle IEP je mezi lidmi přenášejí tržní ceny. Stanfordská encyklopedie ale upozorňuje, že Hayek se často označuje spíš za klasického liberála než za libertariána. Murray Rothbard, o generaci mladší a vzdělaný ve stejné škole, byl podle téže encyklopedie hlavním hlasem libertarianismu v USA a spoluzakládal Cato Institute i Ludwig von Mises Institute.

Ekonom Milton Friedman, nositel Nobelovy ceny za ekonomii z roku 1976, je podle Britanniky známý hlavně jako zakladatel monetarismu. Mezi jeho veřejné postoje patřily školní poukázky (vouchery), dekriminalizace rekreačních drog, odpor k branné povinnosti a ke kontrolám cen od minimální mzdy po regulaci nájemného. Sociologická encyklopedie (heslo Monetarismus) mluví v souvislosti s chicagskou školou kolem Friedmana o „chicagském libertarianismu“. IEP přitom Friedmana i Hayeka řadí k těm, kdo připouštějí stát větší než minimální.

Rozdíl od klasického liberalismu a od konzervatismu

S klasickým liberalismem sdílí libertarianismus kořeny: přirozená práva, soukromé vlastnictví, právní stát a omezenou vládu. Rozdíl je v míře. Klasický liberál obvykle připustí, že stát staví silnice, financuje školy nebo vyplácí základní podporu. Libertarián podle IEP většinu těchto činností odmítá nebo je chce převést na soukromé subjekty.

S konzervatismem se libertarianismus často potkává v obraně soukromého majetku a v nedůvěře k velkému státu. Liší se ale vztahem k tradici a morálce. Konzervativec chce, aby zákon chránil osvědčené zvyky a instituce. Libertarián chce, aby zákon jen bránil násilí a podvodu a aby morální volby zůstaly na jednotlivci. Podle Britanniky někteří konzervativci, například Russell Kirk, kritizovali libertarianismus jako amorální. Libertariáni odpovídají, že zákon se kazí, když se používá k „polepšování lidí“.

Na jednoduché ose levice–pravice se libertarianismus řadí špatně. Stanfordská encyklopedie připomíná, že v ekonomice je blízko pravici, ale ve společenských otázkách (svoboda sdružování, projevu, sexuální svoboda) i v odporu k válkám bývá blíž levici. Proto má vlastní místo na modelech, jako je politický kompas nebo Nolanův diagram.

Téma	Libertarianismus	Klasický liberalismus	Konzervatismus
Role státu	Minimální (policie, soudy, obrana), nebo žádná	Omezená, ale může zajišťovat i veřejné statky	Stát jako ochránce zděděných institucí
Daně a dávky	Přerozdělování je neoprávněné donucení	Daně ano, rozsah sporný	Spíš nízké daně, ale opatrné změny
Drogy, osobní volby	Věc jednotlivce, pokud neškodí druhým	Spíš svoboda, s výjimkami	Zákon může chránit mravy a tradici
Hlavní hodnota	Svoboda a souhlas	Svoboda a právní stát	Tradice a kontinuita

Jak by to fungovalo v praxi

Žádný stát libertariánský model nezavedl celý. Podle Britanniky byly politické a ekonomické systémy většiny západních zemí na začátku 21. století postavené převážně na klasicko-liberálních principech, takže se libertariáni zaměřovali na menší odchylky od nich: snižování daní, privatizaci školství nebo dekriminalizaci drog a dalších takzvaných trestných činů bez oběti. Výslovně libertariánské strany, například Libertarian Party v USA, získávaly podle Britanniky jen malou podporu; většina politicky aktivních libertariánů podporovala klasicko-liberální nebo konzervativní strany.

U anarchokapitalismu Internet Encyclopedia of Philosophy uvádí, že chybějí empirické doklady, že by mohl fungovat v moderní průmyslové společnosti. Jako dílčí historický příklad se uvádí středověký Island, což podle IEP obavy příliš nerozptyluje. Zvlášť těžké je podle téže encyklopedie zajistit trhem národní obranu, která je typickým veřejným statkem.

Český kontext

Česká republika je podle Ústavy České republiky (čl. 1) demokratický právní stát. Některé zásady, na které libertariáni kladou důraz, jsou v českém ústavním pořádku výslovně: podle čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod „každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá“. Čl. 11 zaručuje vlastnictví a dědění a dodává, že daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona. Čl. 26 zaručuje právo podnikat a čl. 6 odst. 4 právo bránit život svůj či jiného člověka i se zbraní za podmínek, které stanoví zákon.

Listina ale zároveň obsahuje sociální práva, která by minimální stát v Nozickově pojetí nezajišťoval: přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří (čl. 30), bezplatnou zdravotní péči na základě veřejného pojištění (čl. 31) a bezplatné vzdělání na základních a středních školách (čl. 33). Čl. 11 odst. 3 také říká, že vlastnictví zavazuje. Protože Listina je podle čl. 3 Ústavy součástí ústavního pořádku, plné zavedení libertariánského modelu v Česku by vyžadovalo změnu ústavních pravidel, nikoli jen běžných zákonů.

Pozor na jeden český rozdíl ve slovníku. Sociologická encyklopedie AV ČR používá výraz anarchokapitalismus i pro něco jiného než teorii Rothbarda: pro přechodné období po pádu komunismu na začátku 90. let, kdy centrální řízení přestalo fungovat, zákony chyběly nebo se obcházely a privatizace probíhala živelně. Nejde o realizaci libertariánského programu, ale o výpadek pravidel.

V české politice se k libertariánským nebo klasicko-liberálním myšlenkám hlásí různé skupiny a menší subjekty. Tento článek je nejmenuje ani nehodnotí.

Co by to znamenalo pro obyčejné lidi

• Daně: výrazně nižší, protože by stát financoval jen policii, soudy a obranu; v anarchokapitalistické verzi by povinné daně nebyly vůbec.
• Sociální dávky: daňově financovaná podpora chudých by podle IEP v minimálním státě nebyla. Pomoc by závisela na rodině, charitě a dobrovolných spolcích.
• Důchody: povinný státní důchodový systém by zanikl; na stáří by si každý spořil nebo pojišťoval sám a dobrovolně.
• Zdravotnictví a školství: podle Nozicka bez povinných daní na veřejné zdravotnictví a školy; péči i vzdělání by lidé platili přímo nebo z dobrovolného pojištění. Friedman navrhoval mezikrok v podobě školních poukázek.
• Osobní svobody: drogy nebo prostituce by byly věcí dospělého jednotlivce, pokud nepoškodí druhé. Libertariáni odmítají i povinnou vojenskou službu.
• Zbraně a sebeobrana: libertariáni vycházejí z práva bránit sebe i majetek, takže přísná omezení pro pokojné držitele zbraní pokládají za zásah do svobody.
• Riziko: kdo nemá úspory, rodinu ani pojištění, nese v případě nemoci nebo stáří víc rizika sám. Na tuto slabinu míří hlavní kritika.

Co by to znamenalo pro podnikatele

• Regulace a licence: mnohem méně povolení, koncesí a předpisů. Libertariáni podle IEP odmítají například minimální mzdu nebo cla.
• Daně a odvody: nízké nebo žádné; odpadly by odvody na sociální a zdravotní pojištění zaměstnanců.
• Smlouvy a majetek: silná ochrana vlastnictví a vymáhání smluv soudy; v anarchokapitalismu by soudy a ochranu nabízely soukromé firmy.
• Odpovědnost: méně předpisů by znamenalo víc sporů o škody u soudu. Libertariáni podle Britanniky tvrdí, že znečištění by šlo omezit dobře vymezenými vlastnickými právy.

Kritika a odpovědi

Podle Britanniky kritici tvrdí, že zcela neregulované trhy vytvářejí vedle bohatství i chudobu, velké nerovnosti příjmů, majetku i politické moci, podporují znečištění a nešetrné využívání přírody, nedokážou spravedlivě zajistit zdravotnictví, školství a policii a směřují k monopolům. Další dlouhodobou výtkou je „atomistický“ pohled na člověka, který podle kritiků přehlíží roli rodiny, komunity a státu.

Libertariáni podle téže encyklopedie odpovídají, že státní regulace nahrazuje jedny nedokonalé instituce (firmy) jinými (úřady) a problémy nemusí řešit. Část potíží podle nich nezpůsobuje trh, ale selhání politických a právních institucí. Komunitu nepopírají; chtějí jen, aby vazby mezi lidmi nebyly vynucené násilím.

Filozofické námitky shrnuje Stanfordská encyklopedie: vlastnictví sebe sama vylučuje vynutitelnou povinnost pomoci člověku v nouzi, a kritici podle ní zpochybňují, zda porušení vlastnického práva je vždy útokem na osobu. Spor vedou i libertariáni mezi sebou: anarchisté vidí v minimálním státu monopol, který zakazuje konkurenci.

Související články

• Úvodní přehled série: Politické směry přehledně: levice, pravice a střed.
• Levice, pravice a politický kompas: Co je levice a pravice a jak číst politický kompas.
• Klasický liberalismus a právní stát: Liberalismus (klasický liberalismus): svoboda, trh a právní stát.
• Tradice a postupná změna: Konzervatismus: co chce zachovat a proč.
• Opačný pól k minimálnímu státu: Sociální demokracie a sociální stát: co chtějí a co znamenají pro lidi.

Časté otázky

Co je libertarianismus jednoduše?

Politická filozofie, pro kterou je nejvyšší hodnotou svoboda jednotlivce. Stát má podle ní buď jen chránit lidi před násilím, krádeží a podvodem (minimální stát), nebo nemá existovat vůbec (anarchokapitalismus).

Je libertarianismus pravice?

Jen částečně. V ekonomice stojí vpravo (trh, nízké daně), ve společenských otázkách, jako je svoboda projevu, sexuální svoboda nebo drogy, bývá blíž levici.

Zavedla ho někde nějaká země?

Ne celý. Západní státy stojí převážně na klasicko-liberálních principech s větším státem, než by libertariáni chtěli. Výslovně libertariánské strany získávaly podle Britanniky malou podporu.

Jaký je rozdíl mezi libertarianismem a anarchismem?

Anarchokapitalismus je libertariánská větev, která ruší stát a ochranu i soudy nechává trhu. Klasický anarchismus 19. století podle Sociologické encyklopedie AV ČR odmítal jakoukoli formu vlády a jeho část (anarchokomunismus) i soukromé vlastnictví. Minarchisté stát jen omezují na minimum.

Informace odpovídají stavu k 9. 11. 2026 podle Encyclopaedia Britannica, Stanfordské encyklopedie filozofie, Internet Encyclopedia of Philosophy, Sociologické encyklopedie AV ČR, Ústavy ČR a Listiny základních práv a svobod. Článek je obecný přehled, nehodnotí současné politické strany a nedoporučuje, koho volit.

Hodnocení