Demokracie: přímá, zastupitelská, liberální a neliberální a co znamená pro lidi

11.11.2026 Jan Kotlář

V demokracii o pravidlech a o tom, kdo vládne, rozhodují nakonec občané. Někde hlasují přímo o zákonech, jinde volí zástupce. Výrazy „liberální“ a „neliberální demokracie“ zase odlišují státy, kde volby doplňují nezávislé soudy a ochrana práv, od států, kde zůstaly jen volby. Článek navazuje na sérii o politických směrech a vysvětluje typy demokracie, její fungování v českých zemích a co znamená pro lidi a podnikatele.

Co je demokracie a co chce

Podle Encyclopaedia Britannica je demokracie doslova „vláda lidu“. Slovo vzniklo v polovině 5. století př. n. l. z řeckých slov dēmos (lid) a kratos (vláda) a označovalo zřízení některých řeckých městských států, hlavně Athén. „Lid“ přitom dlouho tvořila jen menšina obyvatel, v Athénách například svobodní dospělí muži. Teprve od poloviny 20. století se lidem rozumějí všichni, nebo téměř všichni, dospělí občané.

Co demokracie chce, dobře shrnuje česká Ústava. Podle čl. 2 je zdrojem veškeré státní moci lid, který ji vykonává prostřednictvím moci zákonodárné, výkonné a soudní. Podle čl. 5 stojí politický systém na volné soutěži politických stran. Podle čl. 6 se politická rozhodnutí řídí vůlí většiny, ale „rozhodování většiny dbá ochrany menšin“. Rozdělení moci mezi parlament, vládu a soudy podle Britanniky poprvé moderně formuloval francouzský myslitel Montesquieu v knize O duchu zákonů (1748).

Přímá demokracie: Athény a Švýcarsko

V přímé demokracii hlasují občané sami o konkrétních otázkách: na shromáždění nebo v referendu. Britannica za nejdůležitější historický příklad považuje shromáždění občanů (ekklésii) ve starověkých Athénách. Podle Britanniky prosadil Kleisthenés v letech 508–507 př. n. l. reformu, která politická práva odvodila od bydliště, ne od rodu. Zřídil také Radu pěti set.

Dnes přímá demokracie většinou doplňuje zastupitelskou. Nejznámější je Švýcarsko: podle švýcarského ministerstva zahraničí chodí Švýcaři k urnám přibližně čtyřikrát ročně a rozhodují v průměru o patnácti otázkách. Účast je v posledních desetiletích v průměru o něco vyšší než 40 %. Používají tři nástroje:

lidová iniciativa: 100 000 podpisů nasbíraných do 18 měsíců vynutí hlasování o změně ústavy,
fakultativní referendum: 50 000 platných podpisů do 100 dnů od zveřejnění zákona vynutí celostátní hlasování o zákonu, který schválil parlament,
obligatorní referendum: o každé změně ústavy a o vstupu do některých mezinárodních organizací musí rozhodnout lidé.

Podle švýcarského spolkového kancléřství se v kantonech Appenzell Innerrhoden a Glarus dodnes schází Landsgemeinde, shromáždění voličů pod širým nebem. Britannica uvádí obě strany: přímá demokracie otevírá témata, o kterých se ve volbách nemluví. Kampaně ale mohou ovlivňovat silné zájmové skupiny, účast bývá nižší než ve volbách a většinové hlasování může ohrozit práva menšin.

Zastupitelská demokracie: volíme, kdo rozhoduje

V zastupitelské demokracii lidé volí zástupce, kteří za ně schvalují zákony a rozpočty a kontrolují vládu. Podle Ústavy má Poslanecká sněmovna 200 poslanců volených na čtyři roky poměrným systémem. Senát má 81 senátorů volených na šest let většinovým systémem a každé dva roky se volí třetina z nich (čl. 16 a 18). Volit může každý občan od 18 let. Obecní a krajská zastupitelstva se volí na čtyři roky, a to v prvním celém říjnovém týdnu roku, kdy volební období končí (čl. 102). Prezidenta lidé volí přímo od roku 2013. Umožnil to ústavní zákon č. 71/2012 Sb. a první přímá volba proběhla 11. a 12. ledna 2013.

Typ	Kdo rozhoduje	Typický znak	Příklad
Přímá	Občané v referendu nebo na shromáždění	Hlasuje se o konkrétní otázce	Athény, švýcarská referenda, místní referenda v ČR
Zastupitelská	Volení zástupci	Volby do parlamentu a zastupitelstev	Parlament ČR, obecní a krajská zastupitelstva
Liberální	Volení zástupci omezení ústavou a soudy	Volby plus právní stát, dělba moci a ochrana svobod	Ústavní pořádek ČR (čl. 1, 9 a 87 Ústavy)
Neliberální	Volení zástupci bez účinných ústavních mezí	Volby se konají, ale moc obchází ústavu a omezuje práva	Analytický pojem, bez úředního seznamu států

Liberální vs. neliberální demokracie

Pojem „neliberální demokracie“ (illiberal democracy) rozšířil americký novinář Fareed Zakaria v článku The Rise of Illiberal Democracy v časopise Foreign Affairs (listopad/prosinec 1997). Liberální demokracii popsal jako systém, kde jsou nejen svobodné a férové volby, ale i právní stát, dělba moci a ochrana svobody projevu, shromažďování, náboženství a vlastnictví. Neliberální demokracie je podle něj zřízení, kde vlády vzešlé z voleb, často i opakovaně potvrzené v referendech, obcházejí ústavní meze své moci a berou občanům základní práva. Souvislosti s klasickým liberalismem rozebíráme zvlášť.

Jde o analytický pojem, ne o úřední kategorii. Proto se v Evropě častěji měří konkrétní znaky. Benátská komise Rady Evropy přijala v roce 2016 Kontrolní seznam právního státu a v prosinci 2025 jeho aktualizovanou verzi, kterou Výbor ministrů Rady Evropy podpořil 15. května 2026. Seznam vychází z pěti principů: legalita, právní jistota, prevence zneužití moci, rovnost a zákaz diskriminace a přístup ke spravedlnosti.

Česká Ústava má pojistky liberální demokracie přímo v textu. Podle čl. 9 odst. 2 je změna podstatných náležitostí demokratického právního státu nepřípustná, a to i ústavním zákonem. Ústavní soud může podle čl. 87 zrušit zákon, který odporuje ústavnímu pořádku, a rozhoduje o ústavních stížnostech lidí proti zásahům státu.

Jak demokracie fungovala v českých zemích

První republika (1918–1938)

Podle Ministerstva vnitra přijalo Revoluční národní shromáždění 29. února 1920 Ústavní listinu Československé republiky, vyhlášenou jako zákon č. 121/1920 Sb. z. a n. S menšími změnami platila do roku 1948. Podle Poslanecké sněmovny stavěla na klasické dělbě moci. Poslanecká sněmovna měla 300 členů volených na šest let poměrným systémem a volit mohli všichni občané starší 21 let. Ženy mohly v českých zemích poprvé volit a být voleny na základě všeobecného a rovného volebního práva v obecních volbách 1919 a ústava 1920 jejich volební právo potvrdila. Ústava zakotvila i specializovaný Ústavní soud, který se podle dnešního Ústavního soudu poprvé ustavil 17. listopadu 1921. Na rozdíl od absolutní monarchie byl zdrojem moci lid, ne panovník.

1938–1989: nesvoboda

Přehled literatury v bulletinu Sněmovny vymezuje první republiku daty 28. 10. 1918 – 29. 9. 1938 a léta do 4. 5. 1945 jako dobu nesvobody. Po válce podle studie publikované Ústavem pro studium totalitních režimů sice proběhly svobodné volby 1946, systém Národní fronty ale vyloučil opozici. Zákon č. 198/1993 Sb. označuje režim, který vládl od 25. února 1948 do 17. listopadu 1989, za nelegitimní. Podle zákona upíral občanům možnost svobodně projevit politickou vůli, svévolně je zbavoval majetku a bránil jim vycestovat. Ve volbách 30. května 1948 podle Českého statistického úřadu kandidovala jediná jednotná kandidátka Národní fronty. Nesouhlas šlo vyjádřit jen bílým lístkem. Podrobnosti popisuje článek o fungování komunistického režimu.

Po roce 1989

První volby po pádu režimu se podle ČSÚ konaly 8. a 9. června 1990. Federální shromáždění přijalo 9. ledna 1991 Listinu základních práv a svobod. Česká národní rada schválila 16. prosince 1992 Ústavu České republiky, účinnou od 1. ledna 1993, a Listina se stala součástí ústavního pořádku. Ústavní soud ČR zahájil podle svého webu činnost 15. července 1993.

Přímá demokracie v Česku: obce, kraje a celostátní referendum

V obcích platí zákon č. 22/2004 Sb., o místním referendu. Referendum může navrhnout přípravný výbor nejméně tří oprávněných osob. Pod návrh se musí podepsat 30 % oprávněných osob v obcích do 3 000 obyvatel, 20 % do 20 000, 10 % do 200 000 a 6 % ve větších městech. Hlasovat nelze třeba o místních poplatcích nebo o rozpočtu. Výsledek je platný při účasti alespoň 35 % voličů. Závazný je, když pro něj hlasovala nadpoloviční většina zúčastněných a zároveň alespoň 25 % všech oprávněných osob. Pro kraje platí podobný zákon č. 118/2010 Sb., o krajském referendu: stačí podpisy 6 % oprávněných osob a platí stejné hranice 35 % a 25 %.

Obecný zákon o celostátním referendu Česko nemá. Ústava v čl. 2 odst. 2 jen umožňuje, aby ústavní zákon stanovil, kdy lid vykonává moc přímo. Jediné celostátní referendum se podle ČSÚ konalo 13. a 14. června 2003 o vstupu do Evropské unie na základě jednorázového ústavního zákona č. 515/2002 Sb. Účast byla 55,21 % a pro vstup hlasovalo 3 446 758 voličů, tedy 77,3 % platných hlasů.

Vláda 9. listopadu 2026 podle výsledků svého jednání schválila se změnou návrh ústavního zákona o celostátním referendu (čj. 690/26). Podle ČTK návrh počítá s tím, že referendum vyvolá 300 000 podpisů občanů nebo usnesení obou komor. Výsledek má být závazný, pokud se pro něj vysloví nejméně 35 % oprávněných voličů. Vyloučeny mají být změny ústavního pořádku, členství v EU a NATO a otázky obrany a bezpečnosti. K přijetí je podle čl. 39 odst. 4 Ústavy potřeba souhlas tří pětin všech poslanců a tří pětin přítomných senátorů. K 11. listopadu 2026 Parlament návrh neschválil.

Co demokracie znamená pro běžné lidi

Konkrétní práva zaručuje Listina základních práv a svobod:

Majetek: každý má právo vlastnit majetek a dědění se zaručuje. Vyvlastnit lze jen ve veřejném zájmu, na základě zákona a za náhradu (čl. 11).
Daně: daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona (čl. 11 odst. 5). O každé nové dani tedy musí hlasovat Parlament.
Slovo: svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny a cenzura je nepřípustná (čl. 17).
Shromáždění: pokojné shromáždění nesmí být podmíněno povolením úřadu (čl. 19). Podle zákona č. 84/1990 Sb. ho svolavatel jen oznámí, a to nejméně 5 dnů předem.
Petice: každý se může obrátit na úřady se žádostí, návrhem nebo stížností (čl. 18). Úřad musí podle petičního zákona odpovědět do 30 dnů. Petici s více než 10 000 podpisy zařadí Senát po prošetření na pořad své nejbližší schůze.
Volby: občané se mohou podílet na správě veřejných věcí přímo nebo volbou zástupců a volby se musí konat v pravidelných lhůtách (čl. 21).
Soudy: každý se může domáhat svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Rozhodnutí úřadu může přezkoumat soud a za nezákonné rozhodnutí náleží náhrada škody (čl. 36).

A co podnikatelé?

Listina v čl. 26 zaručuje každému právo svobodně si zvolit povolání a podnikat. Zákon může stanovit podmínky jen pro určité činnosti, proto některé živnosti vyžadují odbornou způsobilost. Jak to vypadá v praxi, popisuje článek jak založit živnost. Podle čl. 2 odst. 4 Ústavy smí každý občan dělat, co zákon nezakazuje.

Související články: Politické směry přehledně: levice, pravice a střed, Liberalismus: svoboda, trh a právní stát, Absolutismus a monarchie: absolutní vs. konstituční, Komunismus: co chtěl a jak fungoval v ČSSR a Sociální demokracie a sociální stát.

Časté otázky

Jaký je rozdíl mezi přímou a zastupitelskou demokracií?

V přímé demokracii lidé sami hlasují o konkrétní otázce, třeba v referendu. V zastupitelské volí poslance, senátory a zastupitele, kteří pak rozhodují za ně. Většina států kombinuje obojí.

Může se v Česku konat celostátní referendum?

Jen na základě ústavního zákona. Obecný zatím neexistuje a jediné celostátní referendum se konalo v roce 2003 o vstupu do EU. Vláda v listopadu 2026 schválila návrh ústavního zákona, o kterém teprve rozhodne Parlament.

Co znamená neliberální demokracie?

Odborný pojem pro stát, kde se sice volí, ale zvolená moc obchází ústavní meze a oslabuje práva občanů, nezávislost soudů nebo svobodu tisku. Nejde o úřední označení.

Jak vyvolat místní referendum?

Musí vzniknout přípravný výbor nejméně tří oprávněných osob a nasbírat podpisy, podle velikosti obce 6 až 30 % oprávněných osob. Referendum pak vyhlásí zastupitelstvo.

Zdroje

Informace odpovídají stavu k 11. 11. 2026 podle uvedených zdrojů. Článek je obecný přehled, nehodnotí současné politické strany a nedoporučuje, koho volit.

Zobrazeno: 35

Hodnocení

Sdílením pomůžeš šířit pravdu.