Retro svět

Gensal: kamenná vozovka, která měla spojit dlažbu a beton

Gensal byla patentovaná kamenobetonová vozovka, kterou na začátku 30. let nabízelo pražské podnikatelství silničních staveb Ing. V. Havlík a spol. Šlo o desky z kamenných odseků zalité betonem: kámen se skládal do ocelové nebo plechové formy, zalil se betonovou směsí a celek se překlopil na připravenou silniční pláň. Dobová inzerce slibovala „nejlevnější a nejtrvanlivější těžkou kamennou vozovku“, která spojuje výhody drobné dlažby a betonové vozovky. Jak se pokládala, co o ní říkají úřední zprávy a kde se opravdu stavěla?

Co je vozovka Gensal

Slovo Gensal vešlo do českých slovníků cizích slov jako označení dlažby z kamenných odseků, jejíž mezery vyplňuje beton. Není to tedy ani klasická kostková či mozaiková dlažba skládaná dlaždičem kámen po kameni, ani souvislá betonová deska. Jde o hybrid: nášlapnou vrstvu tvoří kámen, soudržnost a rovinu dodává beton.

Stejný výklad opakují i pozdější učebnice silničního stavitelství, které Gensal řadí mezi kamenobetonové dlažby. Využíval odseky, tedy odpadní úlomky z výroby dlažebních kostek, které měly aspoň jednu rovnou ložnou plošku. To bylo podstatné: místo drahého, opracovaného kamene se dal použít materiál, který by jinak zůstal v lomu.

Jak se Gensal pokládal

Nejpodrobnější dobový popis, který se podařilo ověřit v plném znění, je ve Zprávě o úřední činnosti živnostenských inspektorů za rok 1931, v kapitole pražského živnostenského inspektorátu pro práce stavební. Inspektoři systém označili za nový a patentovaný a popsali postup takto.

Na urovnanou silniční pláň, podle potřeby opatřenou slabou betonovou vrstvou, se těsně vedle sebe překlápěly plechové truhlíky o rozměru asi 40 × 40 × 15 cm. Truhlíky se předem vyplnily kamenem a zalily betonovou směsí. Hrubý kámen se do formy rovnál tak, aby na dně ležel vždy rovnou ložnou plochou. Po vyklopení se tato plocha stala pojížděným povrchem, takže vozovka byla rovná, aniž by bylo nutné jednotlivé kameny pracně přitesávat. Spáry mezi vyklopenými dílci se zalily řídkou cementovou kaší.

Patentový výkres vozovky Gensal, obrázky 1 až 3: kameny v truhlíkové formě, zalité betonem a překlopené na silniční pláň
Patentový výkres vozovky Gensal (obr. 1–3): kameny (k) se skládají do formy (s), zalijí betonem (v) a celek se překlopí na pláň; p je hotový dílec, m spára, f/n spojovací prvky. Zdroj: patentový spis Čs. patentu č. 28276

Pozdější učebnice (Návrh a stavba silnic z roku 1964, Mistr ve stavebnictví z roku 1963, Stavba silnic a dálnic z let 1969 a 1979) popisují tentýž princip s ocelovými formami: odseky se kladou rovnými ploškami na dno formy, zalijí se betonem a deska se překlopí. To se shoduje s patentovým výkresem, kde jsou kameny označeny písmenem k, forma s, beton v, hotový dílec p a spára m.

Pražský inspektorát v roce 1931 zdůrazňoval praktický důsledek: odpadá opracování a vyhledávání lomového kamene, práce jde rychleji a není k ní třeba specializovaných dlaždičů. Většinu úkonů mohlo zvládnout pomocné dělnictvo. Šlo o úřední pozorování z praxe, ne o reklamní slib firmy.

Patent, firma a dobová inzerce

Systém nesl označení československého patentu č. 28276. Toto číslo opakovaně uváděla firemní inzerce ve Zprávách veřejné služby technické, úředním věstníku ministerstva veřejných prací, přinejmenším od dubna 1931. Už od února 1930 tam přitom firma inzerovala „patentovanou dlažbu GENSAL“. Přesné datum podání přihlášky a udělení patentu se z volně dostupného záznamu Úřadu průmyslového vlastnictví ani z databází Espacenet a DPMA nepodařilo ověřit; plné znění nároků proto v tomto článku necitujeme.

Držitelem a prováděcí firmou bylo Ing. V. Havlík a spol., podnikatelství silničních staveb GENSAL, se sídlem v Praze XII na Jagellonské ulici (dnešní Vinohrady). Ve věstníku ministerstva se v roce 1931 objevuje i telefon 51979. Číslo popisné 5 uvádí dobová inzerce firmy; ve věstníku je potvrzena ulice a čtvrť, nikoli jednoznačně číslo domu. Křestní jméno inženýra Havlíka se v dohledaných pramenech vyskytuje jen jako iniciála V.

Dobová inzerce vozovky Gensal firmy Ing. V. Havlík a spol., Praha XII, Jagellonská 5, s odkazem na československý patent číslo 28276
Dobová inzerce podnikatelství silničních staveb Ing. V. Havlík a spol., Praha XII, Jagellonská 5, s odkazem na čs. patent č. 28276. Zdroj: dobová inzerce

Reklamní slogan, který se objevuje na dochovaném inzerátu i v obdobné podobě ve věstníku, sliboval nejlevnější a nejtrvanlivější těžkou kamennou vozovku s povrchem, jenž spojuje výhody drobné dlažby a betonové vozovky. Jde o reklamní tvrzení firmy, ne o nezávislé měření. Úřední texty z 30. let ale potvrzují aspoň to, že Gensal byl brán vážně: objevuje se v soupisech úprav státních i okresních silnic vedle nátěrů, mozaiky a později i příbuzného systému Dlár.

Kde se Gensal stavěl

Nejstarší ověřené zmínky o konkrétní stavbě jsou z jara 1930 a týkají se západních Čech. Plzeňský list Nová doba 23. dubna a 10. května 1930 psal o patentu Gensal na silnici Plzeň–Radčice, v Radčicích o ploše 2000 m². Český deník 15. dubna 1930 uvádí Gensal na silnici v Radčicích rovněž. O rok později, v dubnu 1931, Nová doba a Český směr znovu zmiňují dlažbu Gensal na okresních silnicích Plzeň–Radčice a Plzeň–Rokycany.

Ve Zprávách veřejné služby technické z 1. dubna 1931 je Gensal uveden mezi povrchovými úpravami na státních silnicích, a to v délce 1004 m. Zvýrazněný úryvek neumožňuje spolehlivě určit, na které státní silnici tento kilometr ležel.

Další doložené místo je východní Čechy. Ve věstníku z 10. září 1937 stojí, že dlažba Gensal na okresní silnici v Litomyšli je v dobrém stavu. Stejný článek zmiňuje úsek 1240 m z roku 1932; z úryvků nelze s jistotou říct, že právě tato délka patří litomyšlskému Gensalu, čas a kontext k sobě ale patří. Už 1. března 1932 věstník uvádí Gensal mezi typy vozovek v souvislosti s litomyšlským okolím.

Pražský stavební inspektorát popsal metodu z praxe roku 1931, takže se Gensal v Praze a okolí prováděl; konkrétní ulici se dohledat nepodařilo. Týdeník Žďár (Rokycansko, Zbirožsko, Hořovicko) 15. září 1933 oznámil zadání zakázky „Gensal“ inženýru V. Havlíkovi, obec z úryvku nevyplývá. Úplný seznam staveb nemáme, jisté je použití na státních i okresních silnicích v první polovině 30. let, doložené přinejmenším na Plzeňsku a v Litomyšli.

Jak si stál vedle kostek, mozaiky a betonu

Ve 20. a 30. letech obce a země řešily, čím pokrýt silnice pod rostoucím automobilovým provozem. Kostky a drobná mozaika byly osvědčené a trvanlivé, ale chtěly vybraný kámen a zkušené dlaždiče. Litý beton dal rychle rovnou desku, hůř však snášel trhliny a neměl kamenný otěruvzdorný povrch. Gensal se stavěl právě do tohoto sporu: kámen nahoře, beton dole, navíc z odseků, které by jinak přišly vniveč.

Jestli byl opravdu „nejlevnější a nejtrvanlivější“, úřední prameny nespočítají. Potvrzují jen výhody, které inspektoři viděli na stavbě: rovný povrch bez opracování kamene, rychlejší postup a menší závislost na dlaždičích. V roce 1938 věstník ministerstva řadí Gensal, Dlár a mozaikovou dlažbu vedle sebe. Systém Dlár, zmíněný ve zprávě inspektorů o roku 1935, spočíval v pokládání předem zatvrdlých betonových desek s vloženou dlažbou; desky se kladly diagonálně a spáry spojoval asfalt. Pražský inspektorát ho označil za zdokonalený způsob vozovky podle systému Gensal.

Tlak na silnice souvisel i s rozvojem motorových vozidel. Zatímco v Kopřivnici už od přelomu století vznikaly osobní vozy jako NW Präsident a osobním vozem NW typ B a také první nákladní automobil z Kopřivnice, silniční správa hledala povrch, který unese těžší provoz než staré štěrkové makadamy.

Co z Gensalu zůstalo

Po druhé světové válce se Gensal dál objevuje v učebnicích jako kamenobetonová dlažba, často s obrázkem ocelové formy a schématem kladení. Příručka Složení malt a betonů z roku 1957 ho uvádí jako československou obdobu podobného postupu známého ve Francii (název francouzského systému se z úryvku nepodařilo spolehlivě přečíst). Úřední list z roku 1959 a stavební směrnice z roku 1961 kamenobetonové vozovky (Gensal) stále jmenují mezi typy úprav. Kniha Po stezkách k dálnicím z roku 1987 připomíná, že metoda byla patentovaná pod názvem Gensal.

Jestli se někde v terénu dochoval původní úsek z 30. let, se ověřit nepodařilo. Ve slovnících ale pojem zůstal: Gensal je dodnes heslo pro dlažbu z kamenných odseků s mezerami vyplněnými betonem.

Časté otázky

Co znamená slovo Gensal?

V českých slovnících cizích slov označuje dlažbu z kamenných odseků, jejichž mezery jsou vyplněné betonem. Ve 30. letech to bylo zároveň obchodní jméno patentovaného systému a firmy Ing. V. Havlík a spol. v Praze XII. Původ slova samotného se z dostupných pramenů nepodařilo vysvětlit.

Jak se vozovka Gensal pokládala?

Kámen s rovnou ložnou plochou se složil do plechového nebo ocelového truhlíku, zalil betonem a forma se překlopila na urovnanou pláň, případně na tenkou betonovou vrstvu. Po vyklopení tvořily ložné plošky rovný pojížděný povrch, spáry se zalily cementovou kaší. Pražský inspektorát v roce 1931 uvádí rozměry formy asi 40 × 40 × 15 cm.

Kde se Gensal ve 30. letech stavěl?

Spolehlivě je doložen na silnici Plzeň–Radčice (včetně plochy 2000 m² v Radčicích v roce 1930) a na okresní silnici Plzeň–Rokycany. Úřední věstník v roce 1931 uvádí 1004 m Gensalu na státních silnicích a v roce 1937 hodnotí jako dobrý stav dlažbu Gensal na okresní silnici v Litomyšli. Úplný seznam staveb není znám.

Dochovaly se Gensalové vozovky dodnes?

To se z použitých pramenů ověřit nepodařilo. Odborná literatura systém popisovala ještě v 60. a 70. letech a slovníky ho znají dodnes, ale zpráva o konkrétním dochovaném úseku z 30. let chybí.

Zdroje

  • Zpráva o úřední činnosti živnostenských inspektorů v roce 1931 (vyd. 1932), s. 222: popis systému Gensal, živnostenský inspektorát pro práce stavební v Praze — Národní digitální knihovna / Kramerius, veřejně přístupný text
  • Zpráva o úřední činnosti živnostenských inspektorů v roce 1935 (vyd. 1937): zmínka o systému Dlár jako zdokonalení Gensalu (d. o. pražský stavební); rejstřík „Gensal, silniční dlažba“
  • Zprávy veřejné služby technické (ministerstvo veřejných prací): inzerce Ing. V. Havlík a spol. / GENSAL, Praha XII, Jagellonská, čs. patent č. 28276 (od 1. 2. 1930 jako patentovaná dlažba, číslo patentu doloženo přinejmenším od 1. 4. 1931); zpráva o 1004 m Gensalu na státních silnicích (1. 4. 1931); zmínky o Litomyšli (1. 3. 1932 a 10. 9. 1937, včetně hodnocení „v dobrém stavu“)
  • Nová doba (Plzeň), 23. 4. 1930 a 10. 5. 1930: patent Gensal na silnici Plzeň–Radčice, v Radčicích plocha 2000 m²; 11. 4. 1931: dlažba Gensal na okresních silnicích Plzeň–Rokycany a Plzeň–Radčice
  • Český deník, 15. 4. 1930: Gensal na silnici v Radčicích; Český směr, 21. 4. 1931: patent Gensal na okresní silnici Plzeň–Radčice
  • Žďár (týdeník pro okresy Rokycanský, Zbirožský, Hořovický), 15. 9. 1933: zadání „Gensal“ ing. V. Havlíkovi
  • ABZ.cz, slovník cizích slov: heslo gensal — dlažba z kamenných odseků, s mezerami vyplněnými betonem
  • Odborná literatura (popis metody, nikoli citace celých kapitol): Technický slovník naučný (1937–1939); Složení malt a betonů (1957); Technický naučný slovník (1962); Mistr ve stavebnictví: silnice, letiště a městské komunikace (1963); Návrh a stavba silnic (1964); Stavba silnic a dálnic (1969, 1979); Dopravní stavby pro 3. ročník SPŠ (1971); Po stezkách k dálnicím (1987)
  • Úřad průmyslového vlastnictví: databáze patentů a užitných vzorů — volně dostupný bibliografický záznam čs. patentu č. 28276 se nepodařilo otevřít; číslo patentu je doloženo dobovou úřední inzercí

Pomohl vám článek?

Děkujeme za zpětnou vazbu!
Sdílet:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *