NW Präsident: první automobil z Kopřivnice, jeho technika a cesta do Vídně
Když se dnes řekne Tatra, většina lidí si vybaví terénní nákladní vůz nebo aerodynamickou T87. Příběh kopřivnických automobilů ale začal úplně jinak: elegantním čtyřmístným kočárem bez koní, který dostal jméno NW Präsident. Postavili ho v Kopřivnici v letech 1897–1898 a byl to první továrně vyrobený automobil na území dnešního Česka i celého Rakouska-Uherska. Tímto vozem zahajujeme na tardie.cz seriál o modelech Tatra a Zetor, ve kterém se budeme každý den střídat mezi kopřivnickými auty a brněnskými traktory.
Údaje v článku vycházejí z Národního technického muzea, z Památkového katalogu, z dokumentace Vojenského historického ústavu k filmu o stavbě repliky, z podrobného historického článku Auto.cz a z české Wikipedie. Tam, kde se prameny liší, to v textu uvádíme.
Od kočárů k automobilu: Kopřivnická vozovka
Kopřivnická továrna nezačínala auty, ale kočáry. V roce 1850 začal Ignác Šustala v Kopřivnici vyrábět bryčky a kočáry, později přibyly i železniční vagony. V roce 1891 se z firmy stala akciová společnost Nesselsdorfer Wagenbau-Fabriks-Gesellschaft (česky Kopřivnická vozovka) – odtud zkratka NW, podle německého názvu Kopřivnice, Nesselsdorf. Více o dlouhé historii firmy najdete v našem článku Tatra slaví 170 let existence.
Ředitel závodu Hugo Fischer von Röslerstamm vycítil, že automobil může být novým výrobkem pro zkušené kopřivnické koláře, čalouníky a lakýrníky. Klíčovou roli sehrál liberecký továrník baron Theodor von Liebieg, průkopník motorismu a přítel Karla Benze. Díky němu Kopřivnice v roce 1897 koupila Benzův vůz Phaeton a k tomu samostatný dvouválcový motor. Benz sloužil k zaučení strojmistra a v Kopřivnici dostal přezdívku „Instruktor“ (někde psáno Instructor), motor putoval do nového vozu. O samotném Benzovi a jeho vazbách na Kopřivnici jsme psali v článku Karel Benz 1844–1929.
Kdo Präsident postavil
Vůz byl dílem asi patnáctičlenné skupiny, kterou vedl dílovedoucí Leopold Sviták, původně sedlář a řemenář, později vedoucí soustružny, zámečnické dílny a kovárny. Na konstrukci se podíleli také němečtí inženýři Edmund Rumpler a Karl Sage. A jako volontér byl u toho i teprve devatenáctiletý Hans Ledwinka, pozdější legendární konstruktér, podle něhož se dnes mluví o „tatrovácké koncepci“ s centrální nosnou rourou.
Präsident nebyl kopií Benzova vozu. Šlo o experiment: výkresy se podle dobových pramenů dokreslovaly až dodatečně a řada vylepšení vznikla přímo při stavbě. Karoserie i podvozek vycházely z osvědčeného kopřivnického kočáru Mylord, převážně dřevěná karoserie typu phaeton seděla na ocelovém rámu a nad hlavami cestujících byla plátěná střecha. Vůz byl dokončen na podzim 1897.
Technika: motor pod sedadlem a řazení nakláněním řídítek
Pod zadním sedadlem, v místě, kde měly kočáry prostor pro zavazadla, ležel čtyřdobý dvouválec Benz. Byl to plochý motor s rozvodem SV, vrtání i zdvih měřily 120 mm. Řešení s motorem vzadu zůstalo v Kopřivnici u osobních aut na dlouhá desetiletí.
Směs se tvořila v povrchovém odpařovacím karburátoru, palivem byla směs petroleje a éteru. Chlazení bylo otevřené, odpařovací, takže se kapalina (systém jí pojal až 27 litrů) musela průběžně dolévat. Původní indukční zapalování později nahradilo magnetové od firmy Bosch a mazání bylo ztrátové – přebytečný olej prostě odkapával na silnici.
Zajímavé je ovládání. Řidič neměl volant, ale řídítka umístěná vpravo. Celým sloupkem řízení se zároveň řadilo: naklonění k řidiči nebo od něj zařadilo jeden ze dvou převodových stupňů, svislá poloha znamenala neutrál. Zpátečka chyběla. Dvoustupňová převodovka byla řemenová a z předlohového hřídele s diferenciálem šla síla na zadní kola dvěma řetězy. Motor se startoval roztočením setrvačníku klikou.
Brzdy byly dvě: nožní pásová na náboje zadních kol a ruční špalíková, která tlačila na pryžové obruče kol. Přední kola brzdu neměla, což tehdy nebylo nic neobvyklého. Ta se ale už natáčela kolem svislých čepů, podobně jako u pozdějších aut. A jako první automobil na světě dostal Präsident vpředu ozdobně tvarovaný nárazník – spíš dekorativní než ochranný.
Technické parametry NW Präsident
| Parametr | Hodnota |
|---|---|
| Výrobce | Nesselsdorfer Wagenbau-Fabriks-Gesellschaft (Kopřivnická vozovka), Kopřivnice |
| Vyroben | 1897–1898 (dokončen na podzim 1897) |
| Počet kusů | 1 (výrobní číslo 50) |
| Karoserie | otevřený čtyřmístný phaeton, dřevo na ocelovém rámu, plátěná střecha |
| Motor | Benz, čtyřdobý ležatý dvouválec SV, kapalinou chlazený, pod zadním sedadlem |
| Vrtání × zdvih | 120 × 120 mm |
| Zdvihový objem | 2714 cm³ |
| Výkon | cca 3,7–5 kW (5–7 k) při 600 ot./min (prameny se liší) |
| Převodovka | dvoustupňová řemenová, bez zpátečky, pohon zadních kol řetězy |
| Brzdy | nožní pásová na náboje zadních kol, ruční špalíková na pryžové obruče |
| Kola | dřevěná paprsková, šířka 90 mm; zadní ø 1100 mm, přední ø 820 mm |
| Délka × šířka × výška | 3225 × 1472 × 2290 mm (výška se střechou) |
| Rozvor / rozchod | 1780 mm / 1150 mm |
| Pohotovostní hmotnost | 1072 kg |
| Palivová nádrž | 23 l (pod předními sedadly), dojezd necelých 150 km |
| Rychlost | průměr na cestě do Vídně 22,62 km/h |
Cesta do Vídně v roce 1898
Skutečnou zkouškou byla jízda z Kopřivnice do Vídně na Jubilejní výstavu k 50. výročí vlády císaře Františka Josefa I. Präsident vyrazil po vlastní ose 21. května 1898 se čtyřmi lidmi na palubě, za volantem – přesněji za řídítky – seděl sám ředitel Hugo Fischer von Röslerstamm a doprovázel ho baron Liebieg. Za vozem jel i Benz „Instruktor“ a cestu zajišťovali cyklisté.
Do Vídně dorazili druhý den po obědě. Podle Auto.cz a Wikipedie měřila trasa 328 km, celkem trvala přes 24 hodin, z toho 14,5 hodiny čisté jízdy, a průměrná rychlost vyšla na 22,62 km/h. Dokumentace Vojenského historického ústavu uvádí 326 km a 13,5 hodiny čistého času – prameny se tu mírně rozcházejí. Dobový vídeňský tisk mimochodem psal, že cyklisty z předvoje venkované místy uráželi a házeli po nich kamením.
Na výstavě zaujal Präsident hlavně luxusní a vkusnou karoserií. Po jízdě ho darem získal rakouský automobilový klub – podle české Wikipedie dostal vůz jméno právě po prezidentovi klubu – a sloužil k výcviku řidičů. Podle VHÚ jezdil ve vídeňské autoškole až do roku 1917.
Úpravy, návrat domů a muzeum
Během vídeňské služby vůz prošel řadou změn. Počátkem 20. století dostal nový dvouválec, tentokrát už kopřivnické konstrukce, a zkrátila se i střecha, která původně sahala až nad přední sedadla. Originál, který dnes známe, tedy už technicky neodpovídá stavu z roku 1897.
V roce 1919 získalo Präsident prostřednictvím ministerstva veřejných prací Národní technické muzeum a stal se vůbec prvním automobilem jeho sbírky. Od 1. ledna 2006 je spolu s dalšími čtyřmi vozy (Tatra 11, Tatra 77a, Tatra 80 a Tatra 87) součástí souboru automobilů NW a Tatra, který je chráněn jako národní kulturní památka. Na Tatru 11 z tohoto souboru jsme se podívali v článku Tatra 11 (1923).
Replika z let 1974–1977
Protože originál byl přestavěný a kopřivnické tovární muzeum svůj první vůz nemělo, rozhodli se v národním podniku Tatra postavit funkční kopii v původní podobě. Originál si zapůjčili z NTM, pečlivě ho zdokumentovali a porovnali s výkresy z továrního archivu.
Práce to nebyla jednoduchá. Podle Auto.cz se zachovalo jen 59 sestavných výkresů, a tak bylo třeba rozkreslit dalších 1146 výkresů, což zabralo přes 10 000 konstrukčních hodin. Na stavbě se podílelo více než 600 zaměstnanců, kteří odpracovali přes 30 000 hodin. Ozdobný prýmek na čalounění vyrobili textiláci ze Šluknovska na zvlášť naprogramovaném stroji, karbidovou lampu bylo nutné zrekonstruovat podle jediné dobové fotografie.
Replika má podle VHÚ objem 2717 cm³ a výkon 6 koní při 600 otáčkách za minutu. Spolu s originálem byla poprvé předvedena 25. února 1977 a veřejnost ji v ulicích Kopřivnice viděla 1. května 1977, v předvečer 80. výročí zahájení výroby automobilů. Filmové studio Gottwaldov o stavbě natočilo dokument. Prameny uvádějí dobu stavby různě (Wikipedie 1972–1977, Auto.cz 1974–1976). Replika je dnes v kopřivnickém muzeu osobních automobilů Tatra a podle Auto.cz zvládne až 30 km/h.
Zajímavosti a varianty
- Präsident vznikl v jediném kusu a dodatečně dostal výrobní číslo 50.
- V roce 1899 následovalo několik vylepšených vozů s vlastními jmény: Meteor (č. 51), Nesselsdorf (52), Wien (53), Bergsteiger (54), Versucher (55), Adhof (56) a Spitzbub (57). Občas zmiňovaný „Metrans“ vznikl podle Wikipedie chybným čtením ozdobného nápisu Meteor.
- Kopřivnice se považuje za jednu z nejstarších dosud existujících automobilek na světě.
- 1. května 1900 havaroval u Rychaltic kopřivnický automobil řízený Leopoldem Svitákem. Konstruktér Jan Kuchař zahynul a Sviták přišel o nohu. Jde o první automobilovou nehodu se smrtelným následkem ve střední Evropě. Česká Wikipedie uvádí, že šlo o Präsident, Auto.cz píše obecně o zkušební jízdě.
- Vůz je vyobrazen ve znaku města Kopřivnice.
- Značka TATRA se na kopřivnických autech objevila až v roce 1919 – více v článku Kopřivnická automobilka slaví 100 let světoznámé značky Tatra.
Kolik stojí Präsident dnes a kde ho uvidíte
Präsident nemá cenu v běžném slova smyslu. Originál existuje jen jeden, je národní kulturní památkou ve sbírce státního muzea, a na trh se proto nedostane. Žádnou aukci tohoto vozu ani jeho kopie nám dostupné prameny neuvádějí.
Vidět ho ale můžete hned dvakrát: originál v expozici dopravy Národního technického muzea na pražské Letné a funkční repliku v Muzeu osobních automobilů Tatra v Kopřivnici. Kdo chce pochopit, odkud se vzala dnešní Tatra, měl by začít právě tady.
Časté otázky
Kdy byl NW Präsident vyroben?
V Kopřivnici v letech 1897–1898, dokončen byl na podzim 1897. Do Vídně jel v květnu 1898.
Kolik kusů vozu Präsident vzniklo?
Jen jeden. V roce 1899 následovaly vylepšené vozy jako Meteor nebo Wien, ty už ale měly vlastní jména.
Jaký motor měl Präsident?
Ležatý dvouválec Benz s vrtáním a zdvihem 120 mm, objemem 2714 cm³ a výkonem zhruba 3,7–5 kW (5–7 k) při 600 ot./min. Výkon se v pramenech liší.
Proč se jmenuje Präsident?
Podle české Wikipedie dostal jméno po prezidentovi rakouského automobilového klubu, který vůz po jízdě do Vídně získal.
Kde je originál Präsidentu?
V Národním technickém muzeu v Praze. Funkční replika je v Muzeu osobních automobilů Tatra v Kopřivnici.
Jak rychle Präsident jezdil?
Na cestě do Vídně měl průměr 22,62 km/h. Replika podle Auto.cz zvládne až 30 km/h.
Máte fotky? Pošlete nám je
Byli jste u Präsidentu v Praze nebo u repliky v Kopřivnici a máte fotky? Nebo máte doma staré snímky, pohlednice či dokumenty spojené s prvními kopřivnickými auty? Pošlete je na tardie.cz@seznam.cz. Rádi je přidáme do článku a uvedeme u nich vaše jméno. V dalším díle seriálu se podíváme na první traktor Zetor.
