Technokracie a odborné vlády: co to je, jak fungovaly a co znamenaly pro lidi a podnikatele

15.11.2026 Jan Kotlář

Když se vláda rozpadne a do voleb zbývá několik měsíců, sáhne hlava státu občas po „úřednické“ nebo „odborné“ vládě. Česko jich za posledních třicet let zažilo několik. Za tímto praktickým řešením stojí starší myšlenka technokracie, tedy představa, že by státu měli vládnout odborníci místo politiků. Článek navazuje na sérii o politických směrech a vysvětluje, odkud pojem pochází, jak odborné vlády fungovaly u nás i v cizině, co znamenaly pro daně, rozpočet a podnikání a co o nich říkají politologové. Jde o obecný přehled, současné strany ani politiky nehodnotíme.

Co je technokracie

Britannica definuje technokracii jako vládu techniků, které vedou výhradně požadavky jejich techniky. Pojem podle ní vznikl ve Spojených státech na začátku 20. století jako součást progresivního hnutí a za velké hospodářské krize ve 30. letech vzbudil velký zájem veřejnosti. Kořeny sahají k vědeckému řízení práce Fredericka W. Taylora. Autoři jako Thorstein Veblen nebo Howard Scott tvrdili, že podnikatelé nedokážou průmysl reformovat ve veřejném zájmu, a proto by jeho řízení měli převzít inženýři.

Samotné slovo podle Wikipedie vymyslel v roce 1919 kalifornský inženýr William H. Smyth. Česká Sociologická encyklopedie AV ČR používá i výraz technokratismus a za první ucelený koncept považuje Veblenovy články z roku 1919, vydané později v knize The Engineers and the Price System (1921). Encyklopedie technokracii hodnotí jako protidemokratickou utopii: vláda měla patřit odborníkům vybraným podle testů, výkonu a praxe, organizovaným hierarchicky a byrokraticky. Peníze měly nahradit jednotky energie potřebné k výrobě zboží. Dnes se podle ní slovo „technokrat“ používá spíš hanlivě.

Hnutí Technocracy ve 30. letech v USA

Podle Britanniky vznikl v roce 1932 v New Yorku Výbor pro technokracii, který vedl Walter Rautenstrauch a ovládal Howard Scott. Scott tvrdil, že technika vytvořila takový nadbytek, že staré ekonomické pojmy založené na nedostatku ztratily platnost, a předpovídal brzký zánik cenového systému. Tisk pak zpochybnil jeho vzdělání, zpochybněna byla i část dat skupiny a členové se nemohli shodnout na sociální politice. Výbor se do roka rozpadl. Jeho nástupce, Continental Committee on Technocracy, zanikl kolem roku 1936. Dál fungovala organizace Technocracy, Inc. pod Scottovým vedením.

Hnutí podle Britanniky oslabilo hlavně to, že nepřišlo s politicky proveditelným programem, a podporovatelé odešli k Rooseveltovu New Dealu a k menším stranám. Lidé se také báli autoritářského „sociálního inženýrství“. V Kanadě byla Technocracy, Inc. podle Wikipedie v roce 1940 kvůli odporu proti válce zakázána a zákaz padl v roce 1943.

Expertokracie a meritokracie

Sociologická encyklopedie uvádí, že myšlenka technokracie postupně ztrácela utopické rysy a splývala s podobnými proudy, jako je expertokracie nebo meritokracie. Meritokracie je podle ní ideologie, podle které má úspěch člověka záviset hlavně na jeho výkonu a schopnostech, nikoli na původu. Encyklopedie ale připomíná výzkumy, podle kterých šance podat výkon závisí i na rodinném zázemí.

Úřednické a odborné vlády v českých zemích

Technokracie v čisté podobě nikde zavedena nebyla. V praxi se setkáváme s mírnější verzí: vládou nestranických odborníků, která vzniká v demokratickém systému a zodpovídá se parlamentu. Česká Ústava pojem úřednická vláda nezná. Každou vládu jmenuje prezident a podle čl. 68 musí do 30 dnů požádat Poslaneckou sněmovnu o důvěru. Když ji nezíská, podává podle čl. 73 demisi a prezident ji může pověřit, aby vládla prozatímně až do jmenování nové vlády.

První republika: vlády Jana Černého (1920–1921 a 1926)

První úřednickou vládu jmenoval prezident Masaryk 15. září 1920, den poté, co podle kalendária Úřadu vlády odstoupila vláda Vlastimila Tusara. Vedl ji Jan Černý, vysoký úředník moravské zemské správy, který byl zároveň ministrem vnitra. Mezi ministry byli podle přehledu členů vlády například historik Josef Šusta (školství) nebo Edvard Beneš (zahraničí). Vláda vydržela do 26. září 1921. Podruhé Černý vedl úřednickou vládu od 18. března do 12. října 1926. Podle životopisu na webu vlády se zasloužil o potlačení revolučního radikalismu a rychlou konsolidaci poměrů v prvních letech republiky.

Vláda Josefa Tošovského (1998)

Po demisi vlády 30. listopadu 1997 pověřil prezident sestavením vlády guvernéra České národní banky Josefa Tošovského. Předsedou vlády byl podle webu vlády od 2. ledna do 17. července 1998, potom se vrátil do čela ČNB. Nešlo o čistě nestranický kabinet. V programovém prohlášení vláda sama uvedla, že „není tvořena výhradně koalicí několika politických stran“ a že její mandát je omezen vůlí většiny stran dospět k předčasným volbám. Sněmovna jí 28. ledna 1998 vyslovila důvěru poměrem 123 hlasů ku 71.

Předčasné volby umožnil ústavní zákon č. 69/1998 Sb., který zkrátil volební období Sněmovny. Volby se konaly 19. a 20. června 1998. Hospodářsky vláda slibovala převzatý vyrovnaný rozpočet „důsledně dodržovat“, pokračovat v privatizaci a v „nápravě cenových deformací“, tedy v postupném uvolňování regulovaných cen.

Vláda Jana Fischera (2009–2010)

Předsedu Českého statistického úřadu Jana Fischera jmenoval prezident premiérem 9. dubna 2009 (vlada.gov.cz). Jeho vláda podle programového prohlášení vznikla na základě dohody tří tehdejších sněmovních stran, byla ale „sestavena z nestranických odborníků“ a výslovně se hlásila „k ideji vlády technokratické“. Slíbila, že nebude předkládat politicky či ideově vyhraněné zákony. Dne 7. června 2009 získala důvěru 156 hlasů, jeden poslanec byl proti a 37 se zdrželo.

Vláda měla vládnout jen do předčasných voleb v říjnu 2009. Ústavní soud ale nálezem Pl. ÚS 27/09 z 10. září 2009 zrušil ústavní zákon, který měl volební období zkrátit. Fischerova vláda proto vládla až do řádných voleb 28. a 29. května 2010, demisi podala 25. června a skončila 13. července 2010 (přehled členů vlády). Z odborné vlády na pár měsíců se tak stala vláda na víc než rok, která sestavovala i rozpočet na rok 2010.

Vláda Jiřího Rusnoka (2013–2014)

Ekonoma Jiřího Rusnoka jmenoval prezident premiérem 25. června 2013. Hranice mezi odborníkem a politikem tu nebyla ostrá: podle životopisu na webu vlády byl v letech 2001 až 2003 ministrem financí a průmyslu a do roku 2010 členem politické strany. Vláda jmenovaná 10. července 2013 požádala Sněmovnu o důvěru a 7. srpna ji nezískala: 93 poslanců bylo pro, 100 proti. Sněmovna se poté sama usnesla na svém rozpuštění a prezident ji rozhodnutím z 28. srpna 2013 rozpustil. Po volbách 25. a 26. října 2013 vládla Rusnokova vláda v demisi až do 29. ledna 2014, kdy předala úřad nové vládě.

Příklady ze zahraničí

Itálie: Mario Monti (2011–2013) a Mario Draghi (2021–2022)

Ekonom a bývalý evropský komisař Mario Monti dostal podle Britanniky v listopadu 2011 během dluhové krize za úkol sestavit vládu národní jednoty. Ve funkci byl podle italské vlády od 16. listopadu 2011 do dubna 2013 a zpočátku byl i ministrem financí. Parlament rychle schválil úsporný balík postavený hlavně na zvýšení daní a v roce 2012 přišla liberalizace služeb. Dekret č. 201/2011 podle italského ministerstva práce od roku 2012 změnil výpočet důchodů, zrušil dřívější předčasné odchody podle součtu věku a odpracovaných let a postupně zvyšoval věk odchodu do důchodu žen. Britannica uvádí, že Montiho vedení pomohlo odvrátit nejhorší, v prosinci 2012 ale vláda ztratila podporu jedné z velkých stran a Monti rezignoval.

Bývalý šéf Evropské centrální banky Mario Draghi vedl podle Britanniky technokratickou vládu národní jednoty od 13. února 2021, po rozpadu předchozí koalice. Zajistil přes 191 miliard eur z evropských fondů na obnovu po pandemii a znovu rozjel očkování. Když jedna ze stran odmítla podpořit důležitý výdajový balík, Draghi v červenci 2022 rezignoval. Úřad podle italské vlády předal 22. října 2022.

Řecko: Lukas Papadimos (2011–2012)

Ekonom a bývalý viceguvernér Evropské centrální banky Lukas Papadimos se podle Britanniky stal přechodným premiérem v listopadu 2011 poté, co premiér Jorgos Papandreu pod tlakem poslanců odstoupil kvůli návrhu referenda o záchranném balíku. Papadimos nebyl poslancem ani členem žádné strany. Předtím jako poradce vlády vyjednával s MMF, Evropskou komisí a ECB o záchraně řecké ekonomiky. Do odchodu v květnu 2012 dohlížel na přijetí řady úsporných opatření.

Co to znamenalo pro běžné lidi a podnikatele

Daně: odborná vláda nemusí znamenat nižší ani vyšší daně, často ale přichází v krizi a s úsporami. Fischerova vláda v září 2009 předložila ve zrychleném řízení (sněmovní tisk 917) zákon, který jako č. 362/2009 Sb. od 1. ledna 2010 zvedl DPH z 9 na 10 % a z 19 na 20 % (Finanční správa), zdvojnásobil sazby daně z nemovitostí a zvýšil spotřební daně z paliv, lihu a piva. Montiho balík v Itálii stál hlavně na zvýšení daní.
Rozpočet: Tošovského vláda převzala vyrovnaný rozpočet a slíbila ho dodržet. Fischerova vláda si dala za cíl rozpočet na rok 2010 se schodkem do 170 miliard Kč, tedy asi 5 % HDP.
Reformy a důchody: s krátkým mandátem se velké reformy obvykle odkládají. Fischerova vláda byla připravena konečné rozhodnutí o privatizaci podniků přenechat vládě vzešlé z voleb. Naopak italská vláda s podporou parlamentu změnila během několika týdnů důchodový systém.
Podnikání: pro firmy bývá důležitá předvídatelnost. Odborná vláda obvykle slibuje kontinuitu a „žádná vyhraněná témata“, změny daní ale mohou přijít rychle, jako u DPH od ledna 2010.
Legitimita a odpovědnost: členové odborné vlády obvykle nekandidovali a voliči je nemohou v příštích volbách potrestat ani odměnit. Pod kontrolou Sněmovny zůstávají, jak ukázalo zamítnutí důvěry Rusnokově vládě.

Model	Kdo rozhoduje	Odkud bere mandát	Komu se zodpovídá	Příklad
Technokracie (čistá podoba)	inženýři a vědci	odbornost	nikomu volenému	návrhy hnutí Technocracy, nikdy nezavedeno
Úřednická (odborná) vláda	nestraníci jmenovaní hlavou státu	důvěra parlamentu	parlamentu, ten ji může odvolat	Černý 1920, Fischer 2009, Monti 2011
Stranická vláda v demokracii	politici ze stran	volby	parlamentu a voličům	běžné vlády
Meritokracie	ti, kdo prokážou schopnosti	výkon a zásluhy	princip výběru, ne forma vlády	výběrová řízení, zkoušky

Tabulka zjednodušuje, řada vlád kombinuje odborníky a politiky. Jak funguje zastupitelský systém, popisujeme v článku Demokracie: přímá, zastupitelská, liberální a neliberální.

Výhody a nevýhody podle politologů

Politologové Duncan McDonnell a Marco Valbruzzi napočítali v 27 demokraciích Evropské unie od konce druhé světové války do června 2013 celkem 24 vlád vedených technokraty. Plně technokratických vlád, kde odborníci tvořili většinu a mohli měnit poměry (na rozdíl od pouhých přechodných vlád), bylo jen šest, z toho tři v posledním desetiletí.

Proč strany přenechají vládu odborníkům, zkoumali Christopher Wratil a Giulia Pastorella. V analýze 469 sestavení vlád ve 29 evropských zemích v letech 1977 až 2013 zjistili, že nestranické premiéry přinášejí hlavně politické skandály a hospodářské recese. Strany si podle nich odborníky vybírají, aby přenesly odpovědnost za nepopulární kroky a obnovily důvěryhodnost své politiky.

Zastánci odborných vlád zdůrazňují odbornost a nestrannost v krizi. I Britannica u Montiho uvádí, že se od jeho zkušenosti technokrata čekala pomoc s naléhavými reformami. Kritici naopak mluví o oslabení demokracie. Daniele Caramani v American Political Science Review upozorňuje, že technokracie i populismus vycházejí z představy jediného „správného“ obecného zájmu bez soupeření různých názorů a bez odpovědnosti voličům. Technokracie zdůrazňuje odpovědné rozhodování expertů, populismus vůli lidu. Giulia Pastorella v časopise Political Studies dochází k závěru, že technokratické vlády v Evropě samy o sobě nedemokratické nejsou. Odhalují ale slabiny běžné stranické demokracie: volnější vazbu mezi voliči, stranami a vládou, rostoucí vnější tlaky a slábnoucí roli ideologií. Proč se kolem rozpočtové kázně a podmínek mezinárodních úvěrů vedou spory, rozebíráme v článku o neoliberalismu.

Časté otázky

Je úřednická vláda totéž co technokracie?

Ne. Technokracie v původním smyslu chtěla nahradit politiku vládou odborníků natrvalo. Úřednická vláda funguje uvnitř demokracie, potřebuje důvěru parlamentu a většinou vládne jen do voleb.

Kolik úřednických vlád mělo Česko?

Za první republiky vedl úřednické vlády Jan Černý (1920–1921 a 1926). V samostatné České republice se za odborné nebo převážně nestranické označují vlády Josefa Tošovského (1998), Jana Fischera (2009–2010) a Jiřího Rusnoka (2013–2014). Tošovského vláda ale zahrnovala i stranické ministry.

Může úřednická vláda vládnout bez důvěry Sněmovny?

Jen prozatímně. Podle Ústavy musí vláda, která důvěru nezíská, podat demisi, a prezident ji může pověřit vládnutím do jmenování nové vlády. Tak vládla Rusnokova vláda od srpna 2013 do ledna 2014.

Rozhodují odborníci lépe než politici?

Citované studie na to obecnou odpověď nedávají. Odborná vláda může snáz prosadit nepopulární kroky, protože její členové většinou nekandidují. Ze stejného důvodu je ale voliči nemohou volbami odvolat.

Související články: Politické směry přehledně: levice, pravice a střed, Demokracie: přímá, zastupitelská, liberální vs. neliberální, Populismus: co to je a „lid proti elitám“ a Neoliberalismus: co to slovo znamená.

Zdroje

Informace odpovídají stavu k 15. 11. 2026 podle uvedených zdrojů. Článek je obecný přehled, nehodnotí současné politické strany ani politiky a nedoporučuje, koho volit.

Pomohl vám článek?

Děkujeme za zpětnou vazbu!

Zobrazeno: 16

Sdílet: