O MISTRA V ŘÍČANECH – 1975

Poslední bitva letošního mistrovství světa v bodovacích (šlapačkových) soutěžích se odehrála v povodí potoka Rokytky, v prostoru Radešovic u Říčan. Seriál má čtrnáct akcí a táhne se celou sezonu. Začínal již 15. Února v dešti a mlze v Irsku – končil ve slunci probarveném lese nedaleko Prahy.

Boj to byl napínavý a pro aspiranty na titul asi psychicky dost náročný. Po třinácté soutěži, která se konala 5. října v Kierfersfeldenu v NSR, byla hra stále otevřená pro tři aspiranty: Fina Vesterinena, který měl na kontě 100 bodů (boduje se stejně jako při ostatních mistrovstvích – 15, 12, 10, 8 atd.), a dva známé Brity Martina Lampkina a M. Rathmella se shodnými 99 body. Na čtvrtém místě byl další angličan M. Andrews se 73 body, tedy již prakticky bez nadějí. Malý bodový rozdíl připouštěl řadu alternativ. Mohly rozhodnout o získání nejvyššího titulu, který – oproti minulým letům – již není pro hlavní aktéry ekonomicky zanedbatelný. V této dříve ryze amatérské disciplíně se mnoho změnilo. Agresivní japonské stáje Suzuki a Yamaha se nemilosrdně vetřely do šlapaček a přinutily španělské stáje, aby do rulety přiložily pěkný pytlík dukátů. Proto ten kolotoč!

Co to vlastně jsou šlapačky? V zásadě je to krátká terénní motocyklová soutěž, kde se od jezdců nepožaduje pravidelnost v jízdě, jak je to obvyklé u ostatních soutěží, neboť na jízdu po trati je velmi
bohatý a sportovně celkem zanedbatelný časový limit. Trať, dlouhá kolem 20 km, se jede čtyřikrát a na její celkové projetí je šest hodin. Čertovo kopýtko je jinde. V každém kole pořadatel zařadí 13 velmi obtížných, možno říci krkolomných kontrolovaných úseků, které má jezdec projet technicky bezchybně, aniž by se nohou dotkl země – šlápl si – nebo zastavil. Tyto krátké úseky, obsypané diváky, mají strmá stoupání, klesání, jsou protkány spadlými stromy, velkými balvany, vedou vodou, bahnem a po kluzkých kamenech. Když si jezdec v úseku jednou šlápne, dostane jeden trestný bod, šlápne-li si vícekrát, 3 trestné body. Když zastaví, spadne, vyjede mimo trať – 5 bodů. Body se stále sčítají a jezdec, který měl nejnižší počet penalizací, se stává vítězem soutěže.

Šlapačky jsou mírný, klidný, ale vysoce technický sport. Jezdci, kteří opravdu umějí, jsou mistry řídítek. Je vidět, že ke svému umění nepřišli snadno. Šlapačky ve srovnání s ostatními motoristickými disciplínami připomínají krasobruslení nebo uměleckou gymnastiku mezi fyzickými sporty. Naučit se ovládat tělo v souladu s motocyklem a terénem vyžaduje stejnou píli a houževnatost, tisíce hodin tréninku, jako dokonale zvládnout ritbergera. Říčanské lesy, plné diváků, dokázaly umění a vytrvalost ocenit. Bezchybné výkony jezdců byly odměňovány potleskem, jako dobré výkony herců na otevřené scéně. Vzájemný kontakt sportovců a obecenstva dokazuje jeho vysokou vyspělost a cit pro technickou krásu. Zahraniční účastníci to s povděkem kvitovali a snahu říčanských svazarmovců po dobré organizaci nakonec zhodnotili tak, že čs. šlapačky jsou druhou, ne-li vůbec nejlépe organizovanou akcí letošního světového mistrovství.

Přesně v 9 hodin, za mrazivého rána, se jezdci postupně, jeden za druhým, v jednominutových intervalech, vydávali na trať prvého okruhu. Prvé kolo považují za zkušební, ač se normálně hodnotí.
Nespěchají. Spěch by nebyl na místě. Před kontrolovaným úsekem zastavují a trať procházejí pěšky, studují všechny záludnosti, které jim pořadatelé připravili. Potom se jeden z nich vydá na trať
s motocyklem, ostatní jej pozorují. Teprve když kontrolovaný úsek dokončí, odjíždí k jinému a nastupuje další jezdec. To se před očima rozhodčích a diváků odvíjí film, plný napětí, elegance i vrcholného jezdeckého umění. Je téměř poledne, když jezdci přijeli prvým kolem a absolvovali úseky s přiléhavými názvy – Potok, Střelnice. Tobogán, Jarkova dolina, Balvan, Terasa, Kameňák, Bahno,koryto a další, které svým názvem charakterizovaly povahu terénu. Ve druhém a dalších kolech se již tolik nezdržovali studiem úseků a nastupovali k jízdě „naostro“.

Blížilo se poslední kolo, které naznačovalo, že letos zde bude králem Mick Andrews na stroji Yamaha 350. Tedy známý mistr, jemuž se letos příliš nedařilo a neměl již naději na titul. O každé šlápnutí však spolu závodili Lampkin a Rathmell. Napětí vyvrcholilo, když po dojezdu jezdců do parkoviště měli oba shodně po 51 bodech! Bylo nutno zjistit, kdo je v Říčanech druhý za Andrewsem a bude tedy mistrem světa. Nakonec po dlouhém počítání vyšel lépe Lampkin. Favorit Vesterinen byl až čtvrtý. Titul mu ušel o jeden mistrovský bod. Tomu se říká smůla!

Při soutěži startovali jezdci z deseti států, mezi nimi také polští a naši. Šlapačkový sport je dnes specializovanou disciplínou s přímou angažovaností některých renomovaných značek. Polští jezdci jeli na vlastních strojích WSK (175, 250) tovární konstrukce, naši na domácky upravených strojích Jawa a ČZ. Pochopitelně nemohli stačit a také nestačili, přes snahu a nespornou konstruktérskou zručnost. Reprezentanti ostatních států používají motocykly Ossa, Bultaco, Montesa, Yamaha a Suzuki. Je opravdu škoda, že tento druh sportu u nás nemá technické zázemí. Bez nevelkých nákladů by byl dobrým prostředkem pro základní výchovu motocyklového sportovce pro řadu ostatních disciplín.

VÝSLEDKY X. ROČNÍKU ŘÍČANSKÝCH ŠLAPAČEK:

1. Mick Andrews (V.Brit.) Yamaha 350 – 42 bodů, 2. Martin Lampkin (V. Brit.) Bultaco 325 – 51, 3.
Malcolm Rathmell (V. Brit.) Montesa 310 – 51, 4. Yrjö Vesterinen (Fin.) Bultaco 350 – 62, 5. Ulf
Karison (Švéd.) Montesa 310 – 66, 6. Robinson Sheperd (V. Brit.) Montesa 310 – 67, 7. Benny Sellman
(Švéd.) Montesa 310 – 81, 8. Charlese Coutard (Fr.) Bultaco 325 – 82, 8. Thore Evertson (Švéd.) OSSA
300 – 89, 10. Nike Birkett (V.Brit.) Suzuki 350 – 95.

POŘADÍ MISTROVSTVÍ SVĚTA 1975:
1. Lampkin – 101 bodů, 2. Vesterinen – 100, 3. Rathmell – 99, 4. Andrews – 82, 5. Coutard – 66, 6.
Karlson – 62.

Psalo se v roce 1975

zdroj: SM – Jaroslav Kraus , foto M. Bakeš