ARNOŠT DENIS

Arnošt Denis

Ušlechtilý francouzský učenec a politik, jehož jméno stavíme po bok našemu Palackému a Masarykovi. Byl profesorem pařížské Sorbonny (university). Možno říci, že celý svůj život věnoval vědeckému studiu slovanských dějin, českých, jihoslovanských, polských, ale především našich dějin. Již jako mladý učenec poznal náš národ, vžil se s vzácnou oddaností do jeho velikých dějin tak, že srostl s ním a zamiloval si náš trpící národ i dal si do šlechetného programu životního : pomáhati mu stůj co stůj novému, vlastnímu životu. A značnou měru k tomu také přispěl, jednak buduje u nás svými pracemi dějepisný smysl pro naši velikou minulost a vychovávaje tak český lid pro dějinný převrat, který jednou přijíti musil – jednak dělaje naši věci ušlechtile nezištnou propagandu mezi Francouzi a na západě vůbec, kdež bylo třeba kypřiti naprostý úhor. 

Denis vůlí osudu, stal se českému národu největším moderním historikem a vyložil nám plnou pravdu o strašné katastrofě, do kterého uvrhla náš národ   bělohorská pohroma  a Habsburkové. Teprve Denis vylíčil nám skvělým perem všechny jejich hrůzy a následky pro nešťastný národ. Jeho díla Konec samostatnosti české a Čechy po Bíle hoře, staly se nám v pravdě nejdražšími národními čítankami.

Marguerita Denisová

 Když roku 1914 udeřila osudová chvíle dějin, profesor Denis vytušil hned, že tu jde o náš národ, tak blízký jeho srdci, a rozvinul ještě horečnější činnost slovem a tiskem, jsa ve stálém styku s našimi zahraničními politiky, především s prof. T. Masarykem. Památnou navždy zůstane jejich společná schůze v Ženevě v prvním roce světové války.

 A když se válka skončila a přinesla nám konečné vítězství, osvobození z poroby a opětní vlastní státní domov, o který jsem byli sta let oloupeni, nikdo z cizích národů nespěchal tak horoucně do drahých Čech, jako náš Denis, očekávám jsa zbožnou lásku celého národa. Přijel i s věrnou svou družkou v chladný den koncem listopadu 1920, pozdraven nadšeně celou Prahou a národem. Žel bohu, 71 letý kmet přijel již k nám stižen starou nemocí, která se tu zhoršila, na 14 dní bylo mu v Praze ulehnouti a léčiti se v sanatoriu, načež vrátil se do Paříže. Za krátkého pobytu u nás vykonal Denis řadu přednášek, nikomu nechtěje odříkati, ačkoli tělesně velice trpěl. Stal se tak teprve miláčkem všeho českého lidu.

Ale brzy po jeho návratu došla smutná zvěst z Paříže, že Arnošta Denise není už mezi námi. Dotrpěl 5. ledna 1921. Náš národ zachová mu památku vděčnou a v pravdě nehynoucí. Nemělť na celém světě: přítele tak vroucně oddaného

Hodnocení
Sdílením pomůžeš šířit pravdu.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.