Půl století tatrovácké koncepce

Již 50 let vyrábí dnešní n.p. Tatra v Kopřivnici automobilky se vzduchem chlazenými motory a typický tatrováckou konstrukcí podvozku. Prvním z této řady byl malý osobní vůz, který znamenal úplný převrat v dosud platných konstrukčních zvyklostech. Důkazem oprávněnosti i prozíravosti tehdejších novinek jsou nejnovější nákladní vozy Tatra řady 813, u nichž byly uplatněny tytéž konstrukční principy, jen náležitě rozvinuté.

Jedním z nejstarších automobilů, který lze na našich silnicích potkat v běžném provozu je bezesporu proslulý dvouválec  Tatra 11 nebo Tatra 12 (11 či 12 je pořadové označení typu – pozdější ,,dvanácka“ má už přední brzdy a jiné čerpadlo oleje, jinak se oba typy téměř neodlišují).

Právě v těchto dnech uplyne 50 let od prvního předvedení vozu typu 11, který se stal mezníkem v konstrukci automobilů Tatra. (Druhým mezníkem. o 10 let mladším, byly osobní vozy s motorem vzadu.) Do té doby se v ,,Kopřivnické vozovce“ věnovali výrobě nákladních (typ TL) a velkých osobních automobilů (T, U, 10) se čtyř – a šestilitrovými motory OHC, ale s klasickou koncepcí podvozku, tj. s obdélníkovým rámem a pevnými nápravami odpruženými listovými péry. Zvláštností u těchto vozů byly převodovky zvonovitého typu s radiálním zasouváním ozubených kol do záběru a u motoru pak vyjímatelné ventily včetně sedel a pružin v jednom celku. Po první světové válce, když byla přistavěna nová automobilka, byl to právě dvouválec typu 11, který se začal v těchto nových prostorách vyrábět. Po důkladných zkouškách, na nichž se podílel i technický ředitel a odvážný konstruktér Ing. Jan Ledvinka, byl tedy vůz předveden ve dnech 28.4 až 6.5 1923 na pražské ,,Mezinárodní výstavě automobilů“, tehdy už patnácté. Pro svoji revoluční konstrukci se stal vůz TATRA 11 předmětem velkého obdivu i mnoha odborných polemik. Stal se ale také ,,zlatým hřebem“ výstavy , která přispěla (jak uvádí časopis AUTO ročník 1923) k oživení automobilního trhu, zejména vzhledem k pronikavému snížení cen, které oproti minulému roku (1922) činilo 30 až 35 procent.

Nový automobil upoutal zejména zcela neobvyklým řešením podvozku. Vlastní rám je pouze ocelová roura velkého rozměru (130 mm), ke které je přišroubovaná na přírubu zadní náprava a vpředu převodovka s motorem, takže tvoří jeden pevný celek. Zadní, hnací náprava je dělená, kyvadlová (kola vykyvují kolem osy pastorku kuželových soukolí stálého převodu). Její konstrukce byla pro své mnohé přednosti uplatněna na nákladních automobilech TATRA do současné doby. U této kyvadlové polonápravy není užito jediného kloubu, což umožňují právě dva páry kuželových ozubených kol v rozvodovce. Použitím polonáprav byl zlepšen poměr mezi odpruženou a neodpruženou hmotou, jenž má zvláště u lehkých vozidel velký vliv na jízdní vlastnosti při jízdě po špatných vozovkách. Náprava je odpružená příčným listovým pérem s částečně progresivním účinkem (s růstem zatížení se pérování stává tvrdším). Přední náprava je tuhá, odpružená rovněž příčným puleliptickým pérem.

Motor, plochý,vzduchem chlazený dvouválec o vrtání 82 mm a zdvihu 100 mm (1056 cm³) má výkon 12 k při 200 ot/min. Zvláštností motoru je uložení klikového hřídele na valivých ložiskách a tunelová konstrukce klikové skříně (při montáži se vkládá klikový hřídel ve směru osy). Mazání se suchou skříní a olejovým čerpadlem Friedman, později Bosch.

A jak tento pokrokově řešený automobil hodnotí tehdejší odborný tisk slovy redaktora Kalvy: Nazývá jej ,,Kodakem mezi automobily“ (Kodak – známá značka kvalitních fotopřístrojů). Je to nízký vůz, který drží na silnici jako přilepený, neklouže v zatáčkách, péruje obdivuhodně, chlazení motoru má promyšleno a propracováno vzorně. Výkonností, spolehlivostí, jednoduchostí i cenou se tato ,,malá TATRA“ přibližuje k ideálu malého vozidla.

Byl to skutečně podařený automobil, který byl vyráběn plných 9 let (od roku 1926 jako typ 12) bez podstatných změn. Převodovka i zadní náprava byly tak odolné, že později mohly být použity i pro čtyřnápravové typy 30, 52 a 54, z nichž dobrá polovina byla se šestimístní karoserií (prodloužený rozvor). Od typu 11 byl odvozen též nákladní vůz o nosnosti jedné tuny, namontováním jedné zadní  zadní nápravy s příslušně dimenzovanými pneumatikami. Konstrukční koncepce dvouválce se však stala především základem pro odvození celé řady dalších typů automobilů osobních (čtyřválců 57 a 75, luxusních typů 17/31, 70 a 80 s kapalinou chlazenými motory) a nákladních, počínaje prvními trambusovými typy 23 a 24 v roce 1925 a konče současnými typy 138 a 813.

Brzy po svém uvedení prokázaly vozy TATRA nové koncepce své vynikající vlastnosti na sportovním poli. Připomeňme si alespoň několik výrazných mezinárodních úspěchů.

V roce 1924 při závodu do vrchu Solitude u Stuttgartu zvítězil v kategorii do 1,1 l Josef Veřmiřovský s typem 11 především díky jízdním vlastnostem, které vynikly při jízdě v zatáčkách.

O rok později na jednom z nejslavnějších a nejtěžších závodů té doby – Targa Florio na Sicilii – obsadily dva speciálně upravené vozy ( tříventilový motor, dva ventily sací a jeden výfukový pro válec, brzdy na všech kolech, dělená  i přední náprava) I. a II. místo ve své kategorii.

Tentýž rok získal Josef Veřmiřovský s normálním cestovním vozem (podobným jako na úvodní fotografii) i absolutní vítězství ve ,,Velké ruské soutěži spolehlivosti“ na trati Leningrad – Moskva – Tbilisi – Moskva, dlouhé 5300 km, když jako jediný dojel bez trestních bodů v těžké mezinárodní konkurenci daleko výkonnějších automobilů.

Přes tyto úspěchy musel i v pozdějších letech závod Tatra nejednou obhajovat před mnoha vlivnými činiteli svou koncepci vzduchem chlazených motorů,páteřového nástavného rámu a dělených náprav s nezávislým pérováním kol. Nikdy však neustrnul na komerčních zvyklostech, a tak vozy Tatra si stále udržují osobitý charakter a ve své třídě těžko hledají konkurenta stejných vlastností, které zvláště vyniknou za extrémních provozních podmínek.

Kopřivnická Tatra jde svou originální cestou dál – uznáním mimořádných kvalit její výroby je i schválení podstatného zvýšení výroby nákladních automobilů v současné době.

Psalo se v roce 1973

zdroj:SM