Jiskra mezi elektrodami
Malá věc, vážící několik dekagramů. Obvykle s ní motorista nemá mnoho starostí. Čas od času s ní přijde sice do styku a potom na ni zase zapomene. A přece je k uvedení vozidla do pohybu naprosto nezbytná. Stejně tak jako mnoho jiných součástí na motorovém vozidle. Požadavky na ni jsou však nesmírně vysoké. Jsou totiž dány prostředím ve kterém pracuje. Teploty blížící se 750°C a přenos napětí až na 5000 V. V temnotě válce motoru proskakuje mezi dvěma kousky kovu jiskra dlouhá necelý milimetr. To vše se opakuje s neúprosnou pravidelností. U běžného vozu devět set tisíckrát za hodinu. Kolikrát za den, a za rok? Spočítat to už není těžké. Náročnější je ale takovou věc vyrobit. To, jak se dostává na svět protagonista předcházejícího vyprávění, zapalovací svíčka, jsme se zajeli podívat devět desítek kilometrů jižně od Prahy, do starobylého města Tábora.
Než zapalovací svíčka najde svůj dočasný úkryt v papírovém obalu, projde celkem padesáti dvěma operacemi, začíná svůj výklad ing. Jan Pán, vedoucí vývoje zapalovacích svíček v národním podniku Jiskra-PAL.
Její výrobu lze rozdělit celkem na tři, na sebe navazující,fáze. Keramickou výrobu, výrobu kovových dílců a montáž. Stojíme v prostorné dílně, které vévodí moderní stroje. Na zavěšených ovládacích panelech přebíhají barevná světélka a kolem kmitají hbité ruce žen. Zde vznikají ze speciálních korundových materiálů a kysličníku hlinitého izolátory. Tyto materiály musí být, vzhledem ke konečným výrobním tolerancím, velmi pečlivě vyrobeny.
To vše se zapracovává dávkováním přídavných materiálů, mletím a sušením. Hmota se potom lisuje a brousí do žádaného tvaru na speciálních poloautomatických strojích, vysvětluje ing. Jan Pán. Přepravní palety se rychle plní novými výrobky.
Putujeme dále po směru toku technologie výroby. Syrový izolátor prochází tunelovou pecí, v jejíž činné části je nejvyšší teplota 1700°C.
A to si představte, vyrušuje mě z úvah vedoucí vývoje zapalovacích svíček,- že po vypálení dojde ke smrštění materiálů o dvacet pět procent.
Na tom by nebylo nic pozoruhodného, namítám.
Jistě ale rozměry izolátoru musí být přesné v desetinových a setinových tolerancích. Sdělení, které mi doslova vzalo dech. Stroj dodá do vypalovací pece přesné množství materiálu naprosto přesného složení a na konci toho všeho je přesná součást budoucí svíčky. Glazováním, neboli nástřikem a vypálením glazury na izolátoru končí prakticky jedna fáze práce na něm.
Izolátory mají nový tvar, poznamenávám.
Ano nový tvar izolátoru vyplynul z nových požadavků zvýšeného napětí v zapalovacích systémech. Dále pak zde byl požadavek na vnější rozměry,dané nově schválenou normou RVHP. Inovace se týká jako automobilových svíček, tak i svíček pro sportovní účely a žhavidel. Nová řada svíček prošla schvalovacím řízením ve Státní autorizované zkušebně EZÚ Praha a byl jí udělen první stupeň jakosti.
Ale vraťme se opět k výrobě. Kovové pouzdro vzniká na jednoúčelových obráběcích strojích, další díly, jako svorník a elektroda na stejných strojích a na lisech. Navařování elektrody z niklové slitiny na pouzdro z automatové oceli se děje na automatech vlastní konstrukce. Složení elektrodových materiálů je československým patentem.
Přicházíme do dlouhé výrobní haly. Po levé straně je několik desítek metrů dlouhá výrobní linka, kterou pro táborskou Jiskru vyrobil Výzkumný ústav mechanizácie a automatizácie v Novém Městě nad Váhom. Svítí novým, bleděmodrým nátěrem. Po pravé straně jsou stroje a zařízení, které již dlouhé roky produkují zapalovací svíčky. Je to vlastně ukázková konfrontace nové a staré technologie. Ukázka nového a překonaného. I když je ještě u nové linky mnoho lidí, neboť její ,,oživení“ je velmi náročná záležitost, bude tomu vbrzku naopak. Zatímco na pravé straně pracuje dvacet šest pracovníků, vlevo bude stačit na obsluhu pouhých deset lidí.
Montáž stávajících svíček lze charakterizovat následujícími operacemi: zatavením svorníku a střední elektrody, montáží izolátoru do pouzdra zapráškováním, seřízením, odzkoušením a balením. U nových svíček třetí generace se namísto prášku používá přímého zavření pouzdra na izolátor a to elektrotepelnou montáží. Ta spočítá v odporovém ohřevu zápichu na pouzdře kde při ochlazení vytvoří takové předpětí, že při tepelném přetížením nedojde k uvolnění izolátoru a tím ani ke změně parametrů. A to vše zvládne tato linka, končí svůj výklad ing. Jan Pán. Kompletovací a balící stroj jsou zakončením nové výrobní linky, která bude zajišťovat několikamilionovou roční produkci zapalovacích svíček. Šedesát procent vyrobeného množství zůstává v domácí prodejní síti, třicet procent putuje za hranice a zbytek odebírají domácí finální výrobci.
Čtyřicet let výroby zapalovacích svíček v Táboře zavazuje. Zavazuje ke kvalitě výrobků, ke splnění plánu, ke spokojenosti zákazníků. Několik hodin strávených mezi pracovníky táborského Palu nás přesvědčilo, že tradice zavazuje v tom nejlepším slova smyslu. Udržet krok se světovým trendem není lehké, a každé malé zaváhání stojí ztrátu pozic. To si všichni zaměstnanci jasně uvědomují a proto se zde tak široko rozvíjí hnutí jednotlivců i kolektivů za vysokou kvalitu výroby.
Loučím se s Jiskrou pohledem na pohyblivý pás balícího stroje. Jedna zapalovací svíčka za druhou tvoří hromádky, které se po chvíli mění v úhledné balíčky. Velké papírové krabice s nápisem Motokov Praha,ČSSR je přijímají do svých nenasytných útrob. Pouť výrobku za zákazníkem začíná.
Psalo se v roce 1978
zdroj: SM, autor E. Hrudka a Foto J. Blažek