Bláznivý autobus
Pronikavý, kvílivý hlas sirény již z dálky upozornil, že se blíží hlídková Volga Veřejné bezpečnosti a vzápětí se za projíždějící tramvají probleskl výstražný majáček na střeše vozu. Ve chvíli stála modrá Volga s bílím pruhem na místě nehody a posádka vozu naučeným způsobem si rozdělila úlohy. Zvědavců bylo okolo jako obvykle husto, naneštěstí nebylo třeba volat sanitku, alespoň první hlášení o žádném těžším poranění nemluvilo.
,,Tak prosím, kdo tu nemá co dělat, ať ustoupí na chodník, řidiče obou vozidel prosím o jejich doklady, rovněž svědky, kteří tu v době nehody byli.“
Klidný hlas muže v uniformě zapůsobil na živě diskutující hlouček. Druhý příslušník již s křídou a měřícím pásmem začal pracovat na situačním náčrtku.
,,Tak vy jste řidič kterého vozu?“
,,Týhle vejtřasky. Tady jsou papíry, tady je staska, tohle je můj závozník.“
Nadstrážmistr si opsal základní údaje, řidičovy doklady zatím nechal u sebe.
,,Tohle embéčko se splašilo a vlítlo na mně přímo přes koleje“
,,Kde je řidič té škodovky?“
,,Sedí ještě uvnitř. Nějak si pochroumal nohu a není mu dvakrát nejlíp.“
Muž v uniformě přistoupil k pomačkané modré škodovce, stojící napříč vozovky.
,,Vaše doklady prosím, pane řidič. Vy jste zraněn? Potřebujete rychle na ošetření?“
,,Ne to stačí, až to vyřešíte. Já jsem zcela bez viny.“
Nadstrážmistr si prohlédl značně pomačkané vozidlo a zatím co třetí příslušník dirigoval baterkou dopravu přes tramvajové koleje, vrátil se k nákladnímu vozu.
,,Tak pane Rudolf, zatím jen stručně a informativně. Jak k nehodě došlo?“
,,Pane inspektore, to bylo tak. Já se vracel tuhle s Pepíkem, to je můj závozník, z montáže. Jel jsem tudy asi čtyřicítkou, víc tam namouduši nebylo, jel jsem ve šňůře auťáků. Přede mnou je nějaký autobus a já se držel hodně vpravo u chodníku, aby nás ti paliči v osobácích mohli kliďánko předjíždět. Vedle na kolejích tramvaje nebyla široko daleko v obou směrech žádná tramvaj a tak jsem celkem dobře viděl, že po druhém jízdním pruhu, jako támhle přes koleje v protisměru, jede směrem do vnitřního města náklaďák. A za ním se ploužilo embéčko, tedy tohle, co do mně potom nabouralo.“
Nadstrážmistr se pořád ještě nemohl dobře orientovat v situaci.
,,Do vás že nabouralo? To jelo tak rychle a přehlédlo vás?“
,,Kdepak, pane inspektor. Stálo. Víte, jak už jsem povídal, napřed se couralo za tím náklaďákem a já si povídal, Rudo proč pak ho asi nepředjíždí? Víte, pane inspektor, já vždycky říkám, co asi chce udělat ten proti mně. Aha, von bude odbočovat. A tak jo. Embéčko zajelo těsně ke středu vozovky, tedy k tramvajovým kolejím a začalo blikat, že jako bude odbočovat tadyhle do tý vedlejší uličky. A protože nás ve druhým proudu z města jela celá kolona, muselo to embéčko zastavit. Napřed jsem si myslel, že to stihne napříč ještě přede mnou a už jsem mu chtěl přibrzdit a vyhovět, ale když jsem zmerčil, že docela zastavil, přestal jsem ho registrovat a jel jsem dál. Eště jsem zahlídl, jak za tou malou škodovkou si to hasí hezky vostře autobus, tak sto metrů za ním. A zrovínka, když jsem byl u týhle křižovatky, jen tak koutkem voka jsem zahlídl, jak s vlevo u kolejí zakouřilo, jako když tramvaji spadnou smetáky, a v tu ránu se to embéčko rozletělo jako raketa přímo přes koleje rovnou ke mně. Eště jsem strhl volant víc doprava a přidal plyn, aby mně minul, ale von mě nabral tuhle vlevo do korby a ještě jednou mě práskl rovnou do zadního kola. Podívejte, ráfek v čudu.“
,,Zastavila u vás po nehodě nějaká další vozidla?“
,,Jo, autobus za tím embéčkem zastavil, řidič se šel podívat do kabiny embéčka, jak to tam vypadá se šoférem a pak nasedl a jen zavolal, že jede pro policajty, pardon, chtěl jsem říct pro vás. Ale víte, von řekl, že jako pro policajty…“
,,No dobrá. A co jste dělal vy po nehodě?“
,,Já hned zastavil, byl jsem ještě víc hozenej k chodníku, vystoupil jsem a šel k tomu řidiči embéčka. Seděl ještě za volantem , zřejmě byl šokovanej a tak jsem se ho voptal, co to proboha dělal? A vo vykřikl, proč jsme ho nechytili. A já se ptal koho? A von povídá, že toho autobusáka, co jel za ním, že ten do něj prásknul a hodil ho přes koleje až ke mně.“
,,A kde je ten autobus nebo jeho řidič?“
,,To se ptáte mně? Vždyť vás přece poslal?“
Strážmistr zavrtěl hlavou. To je nějaké divné, přijeli jsme přece na telefonické zavolání nějakého občana, který následky viděl z okna. Kde je ale řidič autobusu? A kde je autobus?
PŘÍPAD SE VYJASŇUJE
Druhý příslušník již dokončoval situační náčrtek a nahrubo si stenografoval stručný popis situace.
…. neřízená křižovatka v obci, rychlost do 50 km/h, křižovatka tvaru písmene T, hlavní silnice dlážděná velkou kostkou, dlážděný v dobrém stavu, po obou stranách zvýšený chodník, uprostřed vyvýšené drážní těleso tramvaje s možností pro motorová vozidla. K nehodě došlo asi ve 21:10 hodin večer, provoz vozidel i tramvají do města malý, z města hustší, vyznačený přechod pro chodce není, frekvence chodců malá, vozovka označená značkou ,,Hlavní silnic“, bez spádových rozdílů. Vedlejší ulice vyznačená značkou ,,Dej přednost jízdě“, povrch živice v dobrém stavu, provoz motorových vozidel obousměrný. Rozměry vozovek: hlavní šířka jízdního pruhu pro motorová vozidla 7 metrů, chodník 4,6 m, drážní těleso tramvaje půl metru od obrubníku ke kraji kolejí, přejezd přes drážní těleso široký 9 metrů, vedlejší ulice široká 10 metru, rovněž bez spádových rozdílů.
Oba řidiči nejevili známky únavy ani požití alkoholických nápojů, řidič autobusu na místě nehody nebyl. Vozovka byla osvětlena výbojkovým osvětlením bez závad, viditelnost dobrá, vozovka suchá. Vozidla kromě autobusu, který údajně odjel, stála v konečném postavení. Osobní vůz stál v protisměru šikmo přes jízdní pruh, přední částí vozidla k levému chodníku 1,9 m od přední levé strany vozidla k levému chodníku a přední pravou částí vozidla 2,1 m k levému chodníku. Zadní pravá část vozidla byla vzdálená od drážního tělesa 0,6 metrů a levá zadní část 1,8 metrů. Za vozidlem nebyla zjištěná žádná brzdová, blokovací nebo smyková stopa. Poškození vozu ve výši 30 000 Kčs. Naražená zadní část vozu, naražená a demolována levá přední část vozu, zkřížená karoserie, poškozen chladič a motor.
U nákladního vozu Škoda asi 1000 Kčs, poškozena levá boční část vozidla za kabinou a naraženo zadní levé soukolí…
Nadstrážmistr zatím zjistil u řidiče osobního vozu, že si chtěl zajet pro benzín, proto mínil odbočovat, zastavil u kolejí asi na 10 vteřin, aby nechal projet kolonu vozidel, vyjíždějících z města, pak zařadil jedničku. Pojednou ucítil prudký náraz do zadní části vozu, kterým byl vůz odmrštěn přes drážní těleso do protisměru. Ještě zahlédl blížící se nákladní vůz, pokusil se tedy strhnout volant vpravo, aby do něj nenarazil čelně. Brzdit nemohl, neboť po nárazu zezadu byl vržen do dozadu do sedadla a nohy mu vylétly z pedálů. Protože byl poraněn, nechal jej nadstrážmistr převézt do nejbližší nemocnice.
Kde je ale autobus? Rádiem předem ohlásil do centrálního dispečinku celoměstské pátrání, ale neznal ani barvu, ani jeho SPZ, ani popis řidiče, jen to věděl, že i autobus musel mít poškozenou levou přední část vozu.
A pak se přihlásil svědek, který situaci objasnil. Byl to rovněž řidič autobusu, který přijel na místo nehody až po ní, ale uviděl, že na kolejích stojí autobus z jeho střediska a jeho řidič, kterého rovněž znal, právě vystoupil, šel k pomačkanému embéčku, podíval se na řidiče, pak se vrátil a nastoupil do autobusu.
Nadstrážmistr nepřestal zapisovat.
,,Jak se jmenuje ten řidič?“
Miroslav Berdej. Ráno měl odjet na dva dny mimo město a měl povoleno přistavit autobus na parkoviště u autobusového nádraží.
SKONČILO TO NA ZÁCHYTCE
Pak už se vyšetřovací aparát rozeběhl plným tempem. Zatímco služební Volgy byly rádiem seznámeny s prchajícím autobusem, rozjel se vyšetřující i řidičem druhého autobusu pátrat po všech odstavných parkovištích autobusů. Nakonec jej našli před bydlištěm Miroslava Berdeje, který doma spokojeně spal.
Probral se až na záchytce, kde mu byla odebraná krev třikrát v půlhodinových intervalech. Měření Widmarkovou zkouškou ukázalo při první měření 1,54 promile alkoholu v krvi, o půl hodiny později 1,53 a po další půlhodince 1,47 . Protože tady šlo podezření z trestného činu opilství podle § 201 trestního zákona, bylo zahájeno trestní řízení.
CO ŘEKL ZNALEC A SOUD
,,Jmenovaný uvedl, že vypil jedno dvanáctistupňové pivo a tři vodky. V krvi odebrané ve 24 hodin bylo 1,54 promile alkoholu, v 0:30 bylo 1,53 promile, v jednu hodinu 1,47 promile alkoholu. Po nehodě již žádný alkohol nepil. Jestliže měl o půlnoci v krvi 1,54 promile alkoholu, pak v době nehody kolem 21:10 hodin měl v krvi asi 1,90 až 1,99 promile alkoholu, protože za jednu hodinu odbourá asi 0,12 až 0,15 promile alkoholu.
Obvodní soud potom na základě vyslechnutí obviněného, svědků, obhájce, soudního znalce i prokurátora vynesl rozsudek, že obžalovaný spáchal jednak trestná čin neposkytnutí pomoci, jednak trestný čin ublížení na zdraví a jednak trestní čin opilství a odsoudil jej k podmíněnému trestu v trvání 18 měsíců na zkušební dobu tří let.
Čtenáři, tipněte si zda soud podle vašeho názoru uložil (nebo neuložil) odsouzenému ještě další trest a jaký.
Psalo se v roce 1973
Zdroj:SM
