AUTOMOBIL NA VODÍKOVÝ POHON

Billingův výzkumný energetický ústav vyvinul a nyní zkouší v provozu vodíkový palivový systém, který je vhodný pro použití u konvenčních spalovacích motorů. Přesto, že se jedná o významnou novinku, nelze ještě počítat s jejím blízkým uplatněním v hromadné výrobě. Je nutno vyřešit ještě mnoho problémů spojených s vývojem a výrobou vhodných tlakových nádob a skladováním zkapalněného vodíku.

Pokusný automobil Billingova ústavu je vybaven dvěma nezávislými vodíkovými palivovými systémy. Jednak je to tlaková tepelně izolovaná nádoba, obsahující zkapalněný vodík o teplotě cca -255 st.C, uložená v prostoru pro zavazadla, a za druhé pak je to tak zvaný systém hybridní, což znamená, že vodík je absorbován v železotitanovém prášku, který je uzavřen ve speciálním kontejneru, uloženém na místě palivové nádrže. Druhý systém je založen na schopnosti vodíku vázat se chemicky na tento železotitanový prášek. Teplo potřebné k uvolnění absorbovaného vodíku se odebírá z chladicí soustavy motoru.

Podle dosavadních výsledků provozních zkoušek se jeví pohon automobilu vodíkem jako velice ekonomický. Provozní náklady činí 2,5 centu na jednu míli, proti 3,5 centu na 1 míli při spotřebě benzinu 16,5 l/100km. km.

1. Schematické znázornění pohonu automobilu vodíkem: A – sytém s kapalným vodíkem, B – systém hybridní, 1 – plnění, 2 – kontrolní a ovládací ústrojí, 3 – nádoba s kapalným vodíkem, 4 – železotitanový hybrid, 5 – přepínací systém, 6 – odvětrání, 7 – regulátor

2. Pohled do zavazadlového prostoru vozu Chevrolet Monte Carlo, model 73 s instalovanou aparaturou pro pohon s vodíkem. Vůz může jezdit jak na oba druhy vodíkových systémů, tak i v případě potřeby na benzín.

Psalo se v roce 1974

zdroj: SM